Obytka díl 1. – milion otázek aneb příliš dlouhý začátek

A tak Ondra hledal různé vestavbáře a články o tom, na co si dát pozor a jak vyřešit vodu a nádrže a soláry a nábytek… Oba jsme bohužel humanisticky vzdělaní, takže bylo jasné, že potřebujeme technickou pomoc. Vše tedy od počátku koordinujeme s Martinem, který se auty živí a „pár“ expedicí a předělávek má za sebou. A zná druhého Martina, se kterým už jich několikdělal, a tak nám ho doporučil. Na jaře 2022 jsme navštívili jejich halu a předdomluvili se na projektu. Zatím v hrubých obrysech, ale dohodli jsme se na zarezervování prostoru pro náš projekt. Obytka by tak mohla být hotová v létě 2023. Náš Van Falco.

První otázka byla, z čeho vlastně budeme stavět. Ondra časem určitě napíše technické parametry a důvody, ale pro mě stála otázka takhle: co je dost velké, aby to uvezlo 2 – 4 lidi, mohlo jet za polární kruh i do Afriky, zvládlo týden bez kempu, pár set kilometrů bez pump, nežralo i trávu kolem cesty a netýrali nás na hranicích příliš? A zvládlo ježdění po lesních cestách a výmolech? A tak jsme vylučovali a škrtali.

Nemohlo to být malé. Takže ta roztomilá kulatá vozidla z obrázků jsme škrtli. Nemohlo to být příliš velké, protože by to mělo šílenou spotřebu a problém s průjezdností terénem – i škrtli jsme MANky. Půjčili jsme si Carado – ne až tak drahé auto na zkoušku a pro dva by to na náš typ výletů asi šlo, pro víc ale ne. Nicméně kvalita provedení by nevydržela přírodu. Bylo jasné, že do 3,5 tun se nevlezeme (upřímně si nedovedu představit, že plně naložená „běžná“ obytka s rodinou v létě se do tohohle limitu vleze…), takže náš béčkový řidičák nebude stačit. Nu což, uděláme si C (a je to náročné, ale sranda, v době psaní článku máme polovinu za sebou).

A protože jsme spokojeni už pár let s osobákem od Mercedesu, kde vše funguje a jejich dodávky mají dobrou reputaci a výdrž, hledali jsme u nich. Bylo jasné, že pořídíme Sprintera. A začalo hledání typů a konfigurací a motorů a rozdílů… V zásadě jsme zvolili nejdelšího a nejsilnějšího, co dělají. Naprostou většinu hledání dělal Ondra a byl to boj, protože na trhu prostě nejsou. Tedy ne v konfiguraci, jakou jsme chtěli… většina obytek přestavěných ze Sprintera jsou z těch dlouhých verzí – tj. 5267 cm dlouhé (mají standartní, dlouhou a extra dlouhou verzi). A ty se taky nejvíce prodávají. Jenže my chtěli tu extra dlouhou, která má 7367 cm a ty dva metry navíc se budou extra hodit, protože to nám dává 4707 cm délky od zadních sedadel k bydlení (technická data a rozměry z oficiálního webu zde).

Long story short: Ondra našel v Německu jednoho s vysněnou úpravou od Iglhaut (zamiloval se do téhle značky, ale původně to zavrhl kvůli ceně jako zbytečný luxus). Během asi tří dnů vzburcoval Němce, sehnal nám odvoz (protože jsme neměli řidičák C…) a vyrazili jsme ve tři ráno na západ. Během těch tří dnů, včetně toho, který jsme strávili u prodejce, jsme mluvili s mnoha bankami a lidmi, protože převést rychle Eura v takové výši není úplná legrace a jejich banka neuměla na počkání převod uskutečnit a navíc zavírala v jedenáct… Ale podařilo se.

Auto bylo na převozkách, které navíc potřebovali za pár dní zpět, takže veselé příběhy pokračovaly s dopravními společnostmi… ale k tomu bych se raději nevracela. Každopádně v červenci 2022 bylo auto v ČR. Úspěch.

Zašli jsme se i letos podívat na sraz aut tohoto typu, abychom nasosali inspiraci, pobavili se s lidmi o chybách jejich vozidel a co by příště udělali jinak. Na jednu stranu jsme se nadchli, na druhou vyděsili, co když uděláme něco špatně… Co když zvolíme nevhodnou konfiguraci, co když se ukáže, že to vůbec není pro nás, co když zjistíme, že jsme něco poddimenzovali nebo právě naopak (přiznejme si to, máme tendenci k tomu pořizovat věci trošku v režimu overkill). Ale auto bylo koupené. Nebylo cesty zpět.

Kreslila jsem layout – různé varianty velikostí skříní, koupelny, stolu, sedadel vzadu, linky… Byl to boj se čtverečkovým papírem a pravítkem. Hlavně proto, že neznám rozměry nádrží a umístění nosných sloupků, musela jsem být trošku kreativnější a otevřená možnostem změn. Ale nakreslila jsem preferovanou variantu, kde je místo pro trochu kompromisu. Vytvořili jsme během asi 20 hodin dokument – něco jako laickou projektovou dokumentaci. Co bychom v autě kde chtěli, v jakém provedení včetně odkazů na články, prodejce a fotek typů stanů na střechu, skříní i lednic a vařičů. Také jsme si udělali seznam věcí, které s sebou kdy budeme vozit – na výpravy na sever, na výpravy na jih, na potapěčské výlety a na expedice bez ponorů. Abychom nejen proškrtali nákupní seznam, ale hlavně našli pro každou věc místo. Pak jsme se vrátili k našemu „projektu“ a dokument dále upravovali… A tento pamflet poslali Martinovi jako návrh toho, co chceme.

Naše auto ale stále stálo prázdné na dvoře (ani ne našem) a ani trošku nevypadalo jako obytka. A nebylo zapsané. Ale o tomhle hororu zase příště…