Co sbalit na Špicberky – Dva Van Draci poprvé za polárním kruhem

Cestujeme rádi. Všude možně. Ale polární kruh byl pro nás novinka. Umrzneme? Budeme za blázny, když si vezmeme kufr? Plánování cesty na Svalbard si tak vyžádalo delší přípravu – nejen organizaci, ale hlavně pořízení věcí na sebe a hodně přemýšlení jak se sbalit. Zvládli jsme to a ani jsme s sebou netahali zbytečné kraviny. Pokud jste zkušení horalé a polárníci, prosím nečtěte to. Mohli byste se zděsit. Pokud ale plánujete výpravu na sever poprvé, zkusím se podělit o pár zjištění… Takže co sbalit na Špicberky?

Zkoušeli jste někdy shánět zimní rukavice v létě? My jo – kvůli potápění. Dívali se na nás jako na blázny. A letos to bylo dost podobné – koupit koncem zimy opravdové zimní vybavení byla výzva. Říkali jsme si, že máme dost času a že to nemůže být problém, ale v obchodech už byly jen zbytky a navíc často pro jiné účely, než jsme potřebovali. Prý je potřeba začít na konci podzimu (!) Takže první rada je – plánujte hodně dopředu. Ne jako my.

A nezmrznou mi nohy?

Ondra strávil hodně času načítáním informací o obuvi – je to věda! Měli jsme totiž pouze pohorky, do kterých nosíme hrubé ponožky. To ale neřeší teploty blízké nule, pokud máme někde stát. Což je případ potápění pod ledem a Špicberk, kde jsme plánovali postávat při focení ptáků a trávit čas na lodích.

Bohužel ve většině českých obchodů jsou k dispozici pouze pohorky a nebo pak sněhule do města. Málokdo prodává odolné a praktické zimní boty, které jsou dost teplé a dá se v nich chodit. Objeli jsme spoustu sportů, ale marně. Nakonec jsme brouzdali po loveckých eshopech a nakoupili přes internet Sorelle. Přes dva různé obchody – jeden měl pánské velikosti jeden dámské. Ondrovi jsme je měnili dvakrát, protože měření moc nesedí:) Ale podařilo se! A musím říct, že na loď to byla ta nejlepší volba, protože vydrží vlhko, vystupování z lodi a šílený ledový vítr. K tomu jsme brali s sebou i ty naše pohorky, protože na hike v polárním létě jsme potřebovali něco lehčího. Neměnila bych.

Oblečení – co na sebe?

Oblečení jsme plánovali po vrstvách. Jako cibule. Merino dospod, merino svetr nahoru a pak bundu. Pátrali jsme po rozdílech ve značkách i typu vláken. Myslím, že chybu nelze udělat s klasickým Devoldem, který navíc má hezky zpracované řady pro větší či menší zimu takže si i lajk poradí. Kdybychom ho pak neměli kam nosit, bylo by to drahé (vždycky počítám cenu za jedno nošení). Nicméně první vrstvy bereme na sebe i při potápění cca polovinu roku a když přituhne, tak i v ČR když jdeme na výlet. Výhoda? Vydrží hodně i bez praní. Ozkoušeno – na deset dní jsme s sebou sbalili jedny spodky a dva vršky. Co se svetrů týče, pořídili jsme lehčí ale teplou a dobře vlhko odvádějící fleece mikinu a teplý merino svetr.

Vždycky jsme měli na sobě alespoň mikinu nebo svetr, případně obojí najednou. To, co jsme zrovna neměli na sobě, jsme s sebou ale stejně nosili – v batohu a průběžně dle počasí svlíkali nebo navlíkali. Ve městě je třeba teplo, ale stačí dorazit dolů k vodě a vítr je nemilosrdný (jsme jednou šli na procházku do obchodu, já si vzala jen svetr a tenkou bundu, protože bylo asi osm stupňů, pohoda… ale zašli jsme se podívat i na kajky, co bydlí u moře a mě mrzelo, že mám jen jedny rukavice a nevzala jsem si ještě něco).

Nezbytná byla teplá bunda. Pro mě trochu problém – už na gymplu jsem se bundám bránila a myslím, že to rodiče cca v mých šestnácti vzdali a prostě se smířili s tím, že nosím péřovou vestu a tlustý svetr. K tomu jsem měla věci na lyže, ale to zase není na chození. Poslední roky jsem zimu přežila v teplém kabátě (práce, procházka po městě) a nebo lehkou bundou pod kterou jsem nacpala všelicos. V ČR moc nemrzlo, tak jsem si říkala, že nebudu utrácet… Lehkou neprofoukavou bundu s menším vodním sloupcem (kterou mám asi tak patnáct let) jsem rozhodně balila s sebou, ale k tomu potřebovala i opravdově zimní. Po mnoha průzkumech, které provedl převážně Ondra, jsme se vypravili do Fjal Ravenu. Sice nám parky museli objednat až někde ze severu, protože v ČR neměli velikosti, ale během pár týdnů byly tady. S obříma kapsama, do kterých se vejdou rukavice i můj malý objektiv. (Velké plus, když jsem měnila narychlo na lodi, protože se zjevili mroži a já se nechtěla crcat s batohem).

Naštěstí nás osvítilo a nepodcenili jsme rukavice! Dost nás k tomu motivovaly výlety s Kapr divers a Petrovy historky z lodí z Norska. Takže jsme měli rukavice dvoje – tenkou alpaku a na tom polartek. A různě je měnili. Naštěstí bylo léto, jinak bychom museli vzít teplejší. Na lodi by mi jinak pracky zmrzly (zejména s foťákem) a když začal na túře padat zmrzlý déšť, taky jsem je ocenila.

Drobnosti pro snadnější existenci

Co však rozhodně nezapomenout sbalit na Špicberky nebo kamkoliv za polární kruh? Klapky na oči! Beru je s sebou vždy do letadla, ale tohle bylo poprvé, kdy jsem je opravdu ocenila i „doma“. Ubytování sice mělo závěsy, ale stejně se odchlipovaly a šlo z nich světlo (další tip – vezměte si s sebou zicherky, fakt se hodily!).

A protože máme rádi své pohodlí a netajíme se tím (ostatně i proto si stavíme barák na kolech – není nad vlastní polštář! a matraci! a peřinu!), brali jsme kufr. Zkrátka jsme hodili všechny věci s sebou na hromadu a zjistili, že pokud s sebou chceme vzít zimní boty a stativ, do jedné krosny se ve dvou nevlezeme. Takže jsme to naházeli do kufru, abychom nepřesáhli 20 kg limit, dali knihy do kapsy (další výhoda velkých kapes našich park) a vzali na sebe pohorky, zimní svetry a bundy. Tím jsme ušetřili místo a v případě, že by se kufr zatoulal, bychom nezůstali bez nutností. Jako když se kufr zatoulá někde v tropech, je to blbé, ale pořád se dá koupit jedno pareo, plavky a přežít. Ne tak za polárním kruhem… A že jsme tam takových lidí potkali!

Kosmetiku jsem zkrouhla na minimum – malá balení a jen to nejnutnější. Dva různé jelení loje, krém na obličej a mini bambucké máslo od Zahiru, protože to funguje na rty i na ruce – prostě jako krabička poslední záchrany. Mini šampon, mini kondicionér, mini tělové mlíko. Škoda, že jsem si je spletla, že… ale naštěstí to pod čepicí nešlo vidět:) Ano, balte s sebou čepici. Nutně! A šálu nebo tunel na krk!

Elektronika

Vzhledem k tomu, že nikdy nikam nechodím bez foťáku, řešila jsem, co vzít s sebou. Vyhrál batoh – věděla jsem, že polezu do kopců a bůh ví kam ještě. Foťák, objektiv 100-500 (ptáci, lišky, medvědi, mroži) a 24-105 na všechno ostatní. A vzhledme k počasí a nemožnosti dobít přes den i tři akumulátory. Dalo by se to zvládnout na dva, ale nechtěla jsem nic riskovat. Naopak jsem zbytečně tahala stativ – světla bylo dost a sami jsme na výlet vzhledem k medvědům stejně nemohli, abych někde dlouho číhala… takže jsem ho vytáhla jen jednou u hotelu.

Taktéž jsem s sebou tahala notebook, což bych možná považovala za zbytečné, ale deset dní už je pracně hraničních. A když jsme tam pak vytuhli o týden déle, zachránilo mě to. Takže doporučuju s sebou sbalit i počítač.

Pokud tedy neplánujete přespávání venku a jste pohodlní tak jako my, neváhejte a jeďte. Zvládli jsme to, zvládnete to taky. Ve dvou jsme se sbalili do jednoho velkého kufru a dvou batohů na palubu (v jednom fotověci a notebook a ve druhém drobnosti na cestu).