Za polární kruh a zpět – Norsko v zimě 1.

Polární kruh v zimě? To přece musíme vidět! A tak jsme vyrazili v polovině února na sever, navštívit Norsko. 8100 km, tři týdny v obytce. Hledali jsme polární záři, pižmoně, bělokury a zkoušeli, co my i
Van Falco vydržíme… První díl se shrnutím píši ještě za tepla (nebo zimy?!).

Dneska je první den, kdy sedím u počítače. Sice jsme hranice ČR přejeli před týdnem, ale
hned jsme začali Falca uklízet, jeli na myčku a zařizovali věci na veletrh FOR CARAVAN, kde
jsme byli poslední čtyři dny a mohli se tak vidět i se spoustou z vás – našich čtenářů. Moc
děkujeme, že jste dorazili, rádi jsme vás poznali. Ale teď už k tématu – dneska zkusím
alespoň ve zkratce shrnout, co jsme to vlastně naplánovali a proč. Jak a kde v Norsku
natankovat, jak se vlastně do Norska dostat a takové ty praktické informace. Jednotlivé
kapitoly budou následovat (a jo, vím, že furt není dopsané ani celé letní Finsko, Albánie a
vlastně ani podzimní Benelux a o těch Alpách přes Vánoce jsme vám taky ještě neřekli… – ale to už jsme alespoň uveřejnili na našem youtube Van Falco Adventures ).

V létě jsme se za polární kruh vydali Finskem, kdy jsme chtěli otestovat Falca a navštívit co
nejvíce národních parků. Tehdy jsme jeli Polskem do Litvy, Lotyšska, Estonska, tam
trajektem Talinn – Helsinki (článek zde) a pokračovali po východní hranici Finska s Ruskem
(úžasné lesy! A mokřady! Článek tu)) až na Inari a pak Utsjoki, Norsko na dva dny a zpátky
západním pobřežím Finska domů. Tentokrát jsme to vzali druhou stranou – Hamburg, most
Storebælt mezi Dánskem a Dánskem a Öresundsbron mezi Dánskem a Švédskem a pak už
do Norska okolo Oslo.

První výlet jsme podnikli k dřevěnému kostelíku z 12. století v Lom a pak vyrazili do
národního parku Jotunheimen a následně se vydali hledat pižmoně do Dovrefjell. Málem
jsem ten kopec ve sněžnicích neudýchala a nahoře trochu přimrzla, ale o tom zase někdy
jindy…

Následoval přejezd na severozápad přes návštěvu Stiklestadu (kostel také z 12. století se
svatým Olafem), průjezd polárním kruhem a návštěva fjordů, kde jsme vyhlíželi polární záři
(začátek mého nespaní a frustrace, která jen tak neskončila…) a koukali na Lofoty, které byly
hned naproti.

Pak jsme se vydali přes Narvik dál a dál – pořád po E6 až do Birtavarre (kde jsme spali i
v létě a byli prostě zvědaví, jak vypadá ten obří vodopád v zimě – spoiler alert – nevypadá) a
pak přes Altu do Olderfjordu, kde jsme se rozhodli nejet kvůli předpovědi počasí na
Nordkapp a pokračovat rovnou na východ až do Vardø sledovat ptáky. Ten přejezd je fakt
dlouhý – sněhové jazyky, led, vítr… takže průměrná rychlost klesla a cesta zabrala dost
času. Odskočili jsme si do Finska pro Salmiaki a já se stala kriminálníkem pro držení zbraní
(ale o tom taky až jindy…).

Po Vardø (které je východněji položené než Istanbul!) jsme vyrazili na 3200 km dlouhou
cestu domů přes Inari, Švédsko a opět přes mosty zpět. Takže bych to rozdělila na následující etapy:

1.) Cesta do Norska – proč most a ne trajekt

2.) Jottunheimen a Dovrefjell – jak jsem proklínala sněžnice, sníh a tak nějak vůbec

3.) Fjordy a hledání polární záře (proč to dospávám ještě teď)

4.) Sever Norska – zákaz dronů, celníci a Salmiaki

5.) Vardø ráj ptáků na konci světa

A teď ve zkratce prakticky:

• zimní gumy jsou pochopitelně povinné! A to v termínech různých pro jednotlivé části Norska, doporučuji tedy zkontrolovat předem… A navíc pokud máte nad 3,5 tuny, tak nestačí minimální hloubka vzorku 3 mm, ale pět (pokud máte auto zapsané jako obytku, tak stačí 3). A taky nemůžou být ledajaké, ale zjednodušeně alespoň na předních pneu se 3 kopečky a vločkou. Detaily tady.Pokud se někdo ptá na All Terrain pneumatiky od BF Goodrich, které máme my (už nám pár lidí psalo, že slyšeli, že prý nejsou dobré v zimě) – ty mají tři kopečky s vločkou a zvládly s náma celou tuhle cestu bez problémů. Řetězy jsme museli nasazovat jen jednou – pochopitelně jsme měli čtyři s sebou – je to povinnost a hlavně rozumné. Jinou variantou by bylo přezout to celé na pneu s hrotama, ale to teda nevím, kam bychom to dali a navíc jsou tahle kola dost drahá…

• Okolo moře je relativně teplo. O to horší je ale někdy pocitová teplota, protože je vzduch vlhký a fouká, takže i když je jen kolem nuly, je vám kosa (třeba ve Finsku, kde jsme pak měli třeba minus pět nám bylo najednou na svetr).
• Cesty jsou průjezdné podle počasí – my měli vlastně štěstí, protože nás nezastihla žádná extra vánice, většina cest tak byla docela odhrnutá. A pokud ne, i tak jsme si zvykli jet okolo 80. Největší potíž byla mezi Narvikem a Altou – měli jsme přes den lehce nad nulou a jakmile ve čtyři zapadlo slunce a na silnici se tvořil dost nevyzpytatelný lokální led. K tomu přidejte losy, kteří se zjevovali v příkopech a potenciál katastrofy je velký.
• Co pomáhá a co doporučím všem – hodně světla! Jako fakt hodně, dálkáče jsou málo. A na severu to místňáci ví, protože každé auto – malé, velké, staré, drahé, levné… má zkrátka led bar nebo přídávná světla na předku. Fakt je tam málo hodin světlo a noci jsou opravdu tmavé. Žádný světelný smog a do příkop nevidíte. Sobi, losi, je potřeba dávat pozor.
• Brunost je něco co musíte zkusit – hnědý sýr (i doslovný překlad), který vlastně ani není moc sýr, spíše zkaramelizované odpařené mlíko. Mňam!!!

• Norsko je nádherné. Jeďte.

A to je pro dnešek vše. Stále se mi po Norsku stýská, takže kdo můžete, vyražte tam! A kupte si brunost!