Vstáváme po první noci ve Falcovi. Venku je zamračeno a jsem trochu rozlámaná – přece jen řízení bylo dost a zvykám si na novou matraci. Myslím, že jsme postel vymysleli skvěle, je neskutečně útulná, ale matrace je ještě tvrdá… Dneska nás čeká dlouhý přejezd, protože se musíme dostat co nejblíže Talinnu – zítra nás totiž čeká trajekt!
Snídáme rychle – musli s mlíkem, kafe a fičíme. Raději si pak uděláme pořádnou svačinu, ale ať to odsýpá. Do Litvy to není daleko a já tam byla naposledy před 21 lety (do prčic, nějak to letí!), kdy jsme s tátou vyrazili na roadtrip po Polsku a dojeli do Klajpedy. Tehdy byla Litva poměrně exotický stát a pohraničí mírně řečeno „neupravené“. Včetně pokusů agresivních myčů aut nás obrat. Byla jsem tedy zvědavá, jak to tady po letech vypadá a jestli je Marijampole (což byl jediný název kromě Klajpedy, co jsem si pamatovala) ještě stále tak rozbitě.
Přejíždíme do Litvy, vypínám polskou mýtnou aplikaci a všechno vypadá úplně normálně. No, možná je tu víc čápů. Pěkná krajina. Litvou profičíme s jednou větší zastávkou na oběd – vytáhneme si židličky i stolek u jednoho pole, kde pěstovali bob.
Po cestě z vesnice zahlídneme kostelík. Bohužel nebyl otevřený, ale alespoň koukáme na rorýsy, jak krmí mladé.
Lotyšsko, Estonsko. Cesta docela ubíhá, ale je dlouhá. Víme, že chceme dojet co nejvíce na sever, abychom ráno neměli stres s trajektem. Přístavy jsou všechny stejné – bludiště a čekání, navíc je to pro nás s obytkou poprvé, a tak chceme mít dost času navíc. Kupuju lístky na Viking line v 10:45 z Talinnu do Helsinek. Součástí je uvedení SPZ, výšky, délky, typu… Hledám ve velkém i malém techničáku a nějak to dávám dohromady. Na výběr je u délky 7 nebo 8 metrů. Máme sedm a kus, tak píšu sedm, že jo… Přichází mail s potvrzením, kde je „lenght maximum 7 m“. Oops. Zkouším to změnit, ale už to nejde. No snad nás nikdo měřit nebude. V mailu mám přesné info jak se na trajekt dostat, tak snad…
Spíme v lese. Jen zastavíme, sesype se na auto hromada komárů. Ještě vyhlížím zvířectvo z okna, ale dělám jen rychlou večeři – vaječinu, nastavuju budík na sedmou a dobrou noc. Teda, ještě si otvíráme láhev vína, ale kdo by to počítal.
Ráno se budím krásně odpočatá, ale s podivným pocitem – kolik je hodin?! Do přístavu je to cca hodinu a půl a máme tam být hodinu před odjezdem. Je 7:50. Ještěže se Ondra večer řídil poučkou „stav auto tak, abys mohl v případě nouze rychle vyjet“. Rychle vyjíždíme.
Vjíždíme do Talinnu, následujeme navigaci i cedule. Město kolem přístavu je pochopitelně rozkopané. A check in nevidím. Stavíme v přístavu na parkingu, ale nějak to nevypadá. Nu což, nechávám Ondru u volantu a jdu hledat odpovědnou osobu. Ale protože není čas, tak běžím. Jako opravdu. Já. Běžím. (kdo mě nezná, tomu pro ilustraci přetlumočím krátkou historku: jednou jsem popoběhla na golfu pro míček. Ondra říkal „To jsem ještě neviděl. Prosím tě už to nikdy nedělej“). V crocsech.
V hale najdu první okýnko a vydyndám instrukce. Běžím zpět a jedeme. Naštěstí jsem nás odbavila online, a tak jen ukazujeme email a posílají nás dál. Nejsme největší – na lodi jsou s námi i kamiony a cisterny. Uf. Jsme tady.
Koukáme na moře a pořád tomu nějak nevěříme. Že jsme to stihli. A že jsme i s autem na lodi. Směr Finsko! Za dvě a půl hodiny tam budeme, a tak si dáváme na palubě kafe a odpočíváme. Odpoledne již vystoupíme v Helsinkách. A o tom zase zítra.
One thought on “Lapland obytkou – den druhý a třetí – trajekt z Talinnu do Helsinek”