Kempím zrovna v arktické krajině Norska. Krásná země a určitě z expedice bude více, než jeden článek. Víte ale, jaké jsou večery v zimě za polárním kruhem? Správně, velmi, velmi dlouhé…
A tak jsem zasedl (kecám, ležím v posteli, Verča vyhlíží polární záři) a napsal článek, na který se už strašně dlouho těším.
Jak jsme naší expediční obytku jménem VanFalco vlastně stavěli.
Verča už na začátku našeho blogu psala, co všechno tomu předcházelo, takže o tom už psát nemusím.
Falco se zvolna zabydluje na vanlife scéně v České republice a cítíme obrovskou podporu od řady lidí, se kterými jsme měli čest se při naší cestě setkat. Popravdě jsou podpora a zájem tak velké, že s Verčou už nějakou dobu pracujeme na tom, abychom uvedli v život náš vlastní youtube channel, kde bychom se chtěli věnovat cestování, expedicím a životě v obytné dodávce a trochu do komunity báječných lidí točících se kolem vanlifu, obytných vestavbách, offroadu, overlandingu a vůbec cestování, vrátit alespoň něco z toho, co jsme měli možnost za začátku naší cesty čerpat.
Někdy v roce 2021 jsme začali uvažovat o změně kariéry a o tom, že by se pro naše cestování hodilo obytné auto. S oblibou říkám, že jsme na vlnu obytek naskočili sice v době covidu, ale z úplně jiného důvodu, než většina lidí v té době. S Verčou jsme vždycky hodně cestovali, vlastně mě pro cestování nadchla pořádně až ona. Máme za sebou přes 40 navštívených zemí. Určitě ne nejvíc, ale už dost na to, abychom mohli svých prvních párů bot prohlásit za prošlapané.
Věděli jsme, že chceme zbytek života trávit něčím, co nám bude dávat větší smysl, než sezení v kanceláři. Jenže cestování něco stojí a „lítat po plážových hotelech“ se nám nechtělo. A moje ne už právě nejmladší (a rozhodně ne v nejlepším stavu se nacházející) tělesná schránka řekla, že s batohem na zádech by to bylo super, ale tak před dvaceti lety. Co s tím?
Vlastní domov na kolech se tak zdál být pro nás jako stvořený. Shodou okolností jsem v té době měl přečtený článek o nějaké vestavbě, který mě vytanul a stal se základem toho, co jsme chtěli.
Na výletě na Špicberky jsme s po velkém sezení nad financemi, našimi závazky, cíli, sny a potřebami s Verčou definitivně řekli, že do toho jdeme. No jo, ale kde vzít auto? A jaké?
Největší trh s obytnými vestavbami mají v Americe. Kontaktoval jsem tam jednu společnost a začal s nimi jednat o tom, jestli by mi auto udělali na míru a poslali ho do Evropy. Dneska jsem víc než rád, že jsem do toho nešel. Jednak by jednání na dlouhou ruku bylo velmi nešťastné, ale hlavně na autě pořád něco vylepšujeme a doděláváme a to by přes oceán dost dobře nešlo.
Nakonec jsem se s prosbou o pomoc obrátil na kamaráda Martina Háši alias „Hašmana“, který už mě kdysi pomáhal sehnat a dát do kupy Nissan Patrol. Martin má sám nacestováno, nejednu expedici si užil, offroadu rozumí jako málokdo a obytky i stavěl. Když jsem se Martina zeptal, jestli by o něčem nevěděl, seznámil mě na svojí „obytkářské“ akci, která se koná každoročně na Milovické offroadové dráze s Martinem Vejnarem alias „Vejnym“.
Vejny byl na akci se svým vymazleným autem a na srazu se objevilo i pár dalších přestaveb z jeho dílny VejnyWood. Jedna hezčí než druhá a všechny nesly něco, co jsme na české trhu hledali do té doby těžko. Absolutní profesionalitu, řemeslnou dovednost a hlavně přístup „jasně, není problém cokoliv udělat“. Když jsme zjistili, že máme na obytky stejný názor, dohodli jsme se, že pro nás zarezervují ve své výrobní frontě místo. V té době byla fronta rozebraná na dva roky dopředu…
Věděli jsme, že s autem začneme žít a jezdit nejdřív o rok později, tedy v roce 2023 a tak jsme ani nebyli nešťastní, že na auto budeme přes rok čekat. Dostali jsme od Vejnyho dva „jednoduché“ úkoly: 1) sežeň auto, které chceš předělat a 2) řekni si, co do něj chceš. Snadné, ne?
Poměrně snadno se vyřešila otázka „jaké auto“. Po poradě s Martinem jsme věděli, že jediná pro nás přijatelná volba je Sprinter. Teda vlastně bych měl říct, že jako první jsme zavrhli expediční náklaďáky. Popravdě už nevím pořádně proč? Řidičské oprávnění skupiny C? To potřebujeme na Falca taky. Mýto? To platí Falco taky. Cena? No, jestli si myslíte, že Falco byl levný, pak bych pro Vás měl na prodej takový nedrahý hrad v Čechách. Jmenuje se Karlštejn a jestli mi zaplatíte zálohu předem, tak si plácneme…
Ve skutečnosti jsme chtěli dodávku tak nějak proto, že od začátku jsme měli v hlavně předobraz vestavby, kterou jsme si na začátku tak zamilovali. Na offroad jsme nikdy nebyli. Ne, že by se mi nelíbily expediční Tatry nebo Unimogy, ale když spočítáte spotřebu, náklady na shipping na jiný kontinent apod… Dneska jako hlavní výhodu vidím v tom, že s Falcem můžeme i do města. Není sice nenápadný, to nějak nevyšlo, ale většinou se pro něj najde místo na normálním parkovišti. S trochou obratnosti (a parkovacími senzory a kamerou) se s ním dá jezdit i v těsných uličkách na pražských Vinohradech (vyzkoušeno).
S Verčou jsme si tedy sedli, prošli asi milion buildů a deset milionů fotek a ujasnili si, že chceme postavit absolutně dokonalé auto na dodávkovém podvozku od Mercedesu (druhá volba byl Ford, který má také celosvětově širokou servisním síť, ale znáte to – můj poslední Ford byl Mustang a tak jsem si to nechtěl kazit). Prostě jsme chtěli, aby to auto šlo všude opravit. A Mercedes opravíte všude (já vím, pokašlávání nad tím, jak opravují poslední verzi Sprintera někde v rovníkové Africe si nechte. Než tam dorazím, budou to dávat levou zadní i na posledním servisu na venkovském dvorku). Taky jsme věděli, že by měl být 4×4, abychom nezapadli na první potápěčské lokaci, kam pojedeme a že by měl mít pořádný motor, protože bude těžký.
Chtěli jsme teda auto, které bude přemostěním mezi běžnou vestavbou nebo camper vanem na straně jedné a velkými overlanďáckými náklaďáky na straně druhé.
Protože na tehdejším trhu (evropském) ještě více než dnes bylo všechno probrané a na dotaz „sprinter 4×4“ vám vyběhly tak maximálně 20 let staré plečky, vyrazili jsme nakonec navzdory svému předsevzetí koupit auto z druhé ruky, přímo do autorizovaného dealerství. Velmi neochotně se s námi sešli. Velmi rádi si vyslechli, o co nám jde, nakonec s námi i prošli konfigurátor. Tedy Sprinter, ok, ale počkáte si asi tak rok. Covid víte. Jo a třílitr V6? Mno, konfigurátor mi to sice dovolí natipovat, ale moc s tím nepočítejte, už se nevyrábí. Sakra! Pán si ještě trochu poplakal, že mají od vedení zakázáno! se scházet s klienty, protože je klienti uplácí o lepší místo ve výrobní frontě a pak jsou z toho nepříjemnosti. Sakra!
Takže zpátky na internet a hledat. Shodou neuvěřitelných náhod se na německém serveru objevil Sprinter, na kterého jsme čekali. L4h2 sprinter, V6 třílitr se vší možnou výbavou a Iglhaut paketem k tomu!
Fungl nový, nájezd 34 kilometrů. Za cenu ne vyšší, než kolik by nás stál fungl nový sprinter dle konfigurátoru, ovšem bez Iglhauta. I tak tedy 2x vyšší, než byl původní budget na auto, ale čert to vem, jsou to jenom peníze.
Takže se jelo do Německa. Psal se červenec 2022.
Namířili jsme si to tedy do Eisenachu, kde měli náš unikátní prodloužený sprinter, 4×4 se zámkem zadního diferenciálu, zvětšenou nádrží na naftu, ochranou podvozku. Když jsme s ním skončili, stal se z něj náš milovaný bombastický a do nekonečného dobrodružství nadšený VanFalco, naše stávající dračí potvůrka. Vypadalo a fungovalo tak, jak jsme si mohli jen představovat. Jenže místo slíbené šedé barvy bylo nakonec žluté. A tak první, co jsme s Vejnym řešili byla barva. U Vejnyho na dílně pokrčili rameny a řekli, že v Raptoru umí jakýkoliv odstín, ať si řekneme. Chtěli jsme původně něco nenápadného, s čím na dlouhých cestách nebudeme přitahovat nadbytečnou pozornost. Žlutá nám přišla moc divoká. Verča ale nakonec nadesignovala a naklíčovala na auto v počítači krásný žlutočerný mix. Inu, řekli jsme si, že na dlouhých cestách bude auto stejně zaprášené (a stávající pobyt v Norsku mi dost dává zapravdu) a tak jestli něčím nebude nápadné, bude to barva. Pravda, Falco vypadá a dýchá jako drak, který kromě úsměvu taky umí chrlit oheň, takže je nápadný asi jako hodně zaprášený oheň chrlící drak uprostřed Staroměstského náměstí v Praze…
Martina jsme pak seznámili s naprosto nekonečným seznamem našich požadavků. Šli by shrnout v pár větách – musí to být nejlepší auto na světě, které vydrží všechno od rovníku za polární kruh (to pozdější testujeme právě teď, tenhle článek píšu v arktidě asi 40 kilometrů od norských Lofot). Musí uvést nás a dva další lidi na cestu i na spaní. Musí projet jakýkoliv terén. Musí unést všechny krámy na potápění, atd. atd.
Martin na nic neřekl ne, ale občas se se svým unikátní úsměvem zahleděl do dáli a pak nám vysvětlil, že třeba dřevěnou terasu na střech opravdu nechceme. Myslím, že nám rozmluvil i výměnu rozvodovky, 17 palcová kola s podložkami a taky výměnu přední osy za jinou se zámkem diferenciálu, ale jinak nic.
S ním a s jeho ženou Lenkou jsme se měli možnost několikrát sejít nad nejrůznějšími výkresy, vzorky, probrali s námi vše do absolutně nejmenších detailů. Když myslím do těch nejmenších, tak to v praxi vypadá tak, že jsme jim všechno naše vybavení přivezli na dílnu, aby si jej mohli změřit a vymyslet nám custom řešení na všechno, co souvisí s naším potápěním.
Když jsme se shodli na layoutu, plácli jsme si, podepsali smlouvu s rozpočet s rezervní položkou. Na té jsme se dohodli, protože jsme věděli, že seznam našich požadavků poroste a chtěli jsme mít jistotu, že se vejdeme do budgetu, už takhle notně načatém pořizovací cenou auta. Tou dobou byla inflace kolem 20 procent a Martin byl tak vstřícný, že nám nabídl možnost všechno, co šlo, objednat na sklad za stávající ceny.
My jsme zatím absolvovali kolečko přes úřady s dovozními papíry tehdy již ukončeného modelu z Německa a v lednu jsme dle dohody mohli přistavět auto do lakovny VejnyWood, kde dostal Falco svůj kabát.
Poté putoval na dílnu, kde se vyřezaly otvory do karoserie pro budoucí okna a rozšiřující boky a začaly se práce na izolacích a přípravách nábytku. Celý tým byl naprosto neuvěřitelný a my si myslíme, že si Falca zamilovali od začátku stejně, jako my. Jak jinak bychom si mohli vysvětlit jejich neutuchající snahu udělat ho naprosto perfektního, bez kompromisů a podle idejí, které s námi celý tým VejnyWood sdílí – precizně a maximálně spolehlivě. To už jsme věděli, že na cestě je něco velkého, na české poměry naprosto unikátní stroj. Přestože dělají všechny vestavby na míru nebo možná právě proto, spoustu věcí, které jsme do Falca chtěli, vymýšleli a designovali jen pro nás a poprvé až s námi. Stejně tak, co se týkalo materiálů, dekorů, zařizovacích předmětů.
Veškeré vybavení bylo od špiček ve svých oborech, od nejspolehlivějších dodavatelů v oboru tak, aby bylo auto schopné jízdy v jakémkoliv terénu a vydrželo i to nejdrsnější zacházení. Pro tyhle věci už má VejnyWood po letech fungování vybudovanou supersilnou síť dodavatelů, se kterými spolupracuje a pro řadu z nich dělá také dealerskou činnost.
Vestavby a nábytek na míru je právě to, kde je tým VejnyWood absolutně nejsilnější a kde se může nejvíc předvést. Díky nim máme nekompromisní sprchový kout se možností sušení našich potápěčských věcí, plnohodnotnou postel pro cesty trvající řadu měsíců, solární panel a lithiové baterie. Skříňky od nich jsou na míru, umožňující variabilní ukládání všech věcí, které můžeme na cestě a při životě v obytce potřebovat, a to podle konfigurace, ve které zrovna Falca potřebujeme.
Stejně tak veškeré vybavení zajišťuje naši bezpečnost na cestách i mimo ně. Dvířka, panty a zavírání jsou vyrobeny s takovou pečlivostí, že ani po 25.000 kilometrech, kdy jsme auto nešetřili, nikde nic nevrže, což je poměrně impozantní.
Zkrátka celý tým umí o věcech přemýšlet a při práci bere v potaz všechno do nejmenších detailů tak, aby byly věci nejen praktické a s nízkou hmotností, ale také vydrželi námahu cesty a udrželi si po dlouhou dobu své estetické hodnoty.
Celá vestavba je tak vrcholem toho, co nejmodernější technologie nabízí a co je možné na obytné dodávce udělat.
Auto má opravdové terénní schopnosti s pohonem všech 4 kol na vyžádání s Iglhaut úpravou podvozku, zvýšením světlé výšky, přídavnými listovými pery a vzduchovým odpružením na zadní ose a s rozšířenou nádrží. Obě osy jsou pak vybavené přídavnými terénními vzpěrami zlepšujícími spolehlivost i jízdním vlastnosti vozu v provozu i agilitu v terénu. Je vybavené certifikovanými koly lisovanými z jednoho kusu tak, aby vydrželo enormní zátěž, kterou na něj vynakládá 4,5 tunové auto pohybující se v terénu. Hmotnost vozidla je navýšená na 4.850 kg. Na palubě je 400 AH lithiové bagerie, dobíjená jak z alternátoru, tak ze solárního panelu nebo naftové elektrocentrály. Falco je též vybaven vlastní možností dobíjení autobaterie z nástavbové baterie. též Je též vystrojen dvěma nádržemi na pitnou vodu, o celkovém objemu 300 litrů s dalšími extra kontejnery na ověřenou pitnou vodu o objemu dalších 40 litrů, díky kterým je možné se na cestách sprchovat, umývat nádobí a oplachovat naše vybavení v zadní části vozidla. Garáž je omyvatelná a vybavená odtokem. Na palubě se nachází kompresor, který umožňuje měnit mimo silnice nahuštění pneumatik.
Kromě možností uskladnění vybavení posádky uvnitř vozidla je vybaven přídavným boxem na zadních dveřích a zahrádkou přístupnou po zadním žebříku. Kromě královské postele má posádka k dispozici též spaní ve stanu ve zdvihací střeše.
Pro případ vyprošťování bude mít Falco vlastní naviják, zvedák, výjezdové desky a pásy a další vyprošťovací nářadí.
V plánu jsou ještě vyhřívaná kapitánská křesla coby výměna za tovární.
Kuchyň je vybavena dieselovým vařičem. Taktéž vytápění a ohřev vody je řešen naftou, kterou má Falco ve své 180 litrové nádrži. Dalších až 60 litrů je pak možné umístit do přídavných kanystrů pro případ dobrodružnějších cest bez možnosti natankování nebo delších úseků pobytu mimo běžnou civilizaci.
Profesionalita VejnyWood je vidět nejen při samotném zpracování. Můžete se spolehnout na písemnou smlouvu s rozpočtem, samozřejmostí jsou předávací protokoly a průběžná komunikaci s jednotlivými členy týmu nad jednotlivými detaily. Při tom všem neusínají na vavřínech a snaží se neustále zdokonalovat a vylepšovat.
Martin zkrátka dodržel vše, co slíbil a tak jsme mohli navzdory covidovým problémům s dodavatelskými řetězci na konci června převzít Falca plně provozuschopného a vyrazit na jeho Maiden voyage, kterou jsme měli plánovanou do Finska. Martin se usmíval a při potřesení rukou se mi ještě omlouval, že s autem kvůli tlaku na termín nestihli udělat klasickou zkušební jízdu, při které se odlaďují poslední detaily. Nakonec jsme se smíchem dohodli, že zkušební jízdy uděláme tedy my, když jsme za první tři týdny po převzetí Falca ujeli skoro 8000 kilometrů a v druhém měsíci pak přidali dalších 5000. Falco se pak ještě chvíli ohřál u Martina na dílně kvůli posledním věcem, které se do června nestihli. Dlužno dodat, že během zkušební cesty se neobjevili žádné nečekané obtíže a Martin s jeho týmem nám byli celou dobu a nadále vlastně jsou, při všech našich cestách.
Naposledy včera jsme s nimi na dálku úspěšně vyladili některé zapeklité detaily nastavení naší elektroinstalace tak, abychom vyrovnali snížení napětí na baterce v zimním arktickém období…
I proto jsme se rozhodli, že se s Verčou staneme ambasadory VejnyWood a jejich „továrními“ jezdci. Martinovi jsme řekli to, co jsme za roky s našimi klienty mnohokrát ověřili – nejlepší vizitka je skvěle odvedená práce a nejlépe se nabízí služby, které nedělají zbytečné kompromisy a které dodají to, co bylo splněno i tím extra krokem navíc.
Je nám tedy ctí být součástí tohoto báječného mixu lidí, kteří dělají VejnyWood tím, čím je – bezva partou, která dodá to, co slíbí.