Pojedeme na Špicberky – ostatně proč ne?

Nikdy jsem za polárním kruhem nebyla. Je tam zima. Ale taky polární záře. A medvědi (pozitivum i negativum zároveň). A když jsme jednou uvažovali „kam příště“, zazněly i Špicberky. Věděla jsem o nich jen to, že jsou tak na severu, že severněji už je snad jen Země France Josefa a Grónsko (a v zásadě jsem se ani moc nemýlila). Zkrátka k severnímu pólu to je už jen 1316 km (takže jako do Splitu a kousek). Takže co by nám v tom mohlo zabránit?!

I začali jsme hledat jak je vlastně na Špicberkách v létě. Měli jsme volný první červencový týden – tou dobou mělo být polární léto, takže světlo 24 hodin v kuse. ideální čas na návštěvu! Teploty v zimě jsou běžně desítky stupňů pod nulou, ale takhle v létě dokonce i nad ní! Přesto i oficiální videa ukazovala, jak se lidi mají správně obléci (asi se jim stávalo, že turisti mrzli). Vrstvy, vrstvy a další vrstvy. Začali jsme tím zimním a byla trochu v šoku, kolik bund na sebe člověk dokáže naskládat… I vydali jsme se shánět vybavení, protože, řekněme si to narovinu, ve středních Čechách moc zima nebývá a v kanceláři už vůbec ne…

Bundy, merino vrstvy, svetry, ponožky… to vše jsme zvládli po několika dnech porovnávání, načítání materiálů a zkoušení. Ale boty, ty se ukázaly jako problém. Chtěli jsme si je koupit už dlouho – něco pořádně zimního, protože při potápění pod ledem nám bývá venku z vody kosa. Jenže obchody s „pohorkama“ měly všechno jen pro aktivní lidi. Ne, že by nebyly teplé, ale ne dost teplé pro někoho, kdo hodlal trávit hodiny na místě v zimě. Což je tak nějak to, co s foťákem dělám. Takže jsme museli risknout nákupy přes internet. U Ondry to vyšlo s velikostí napotřetí. Ale měli jsme. Někdy napíšu samostatný blogový článek na téma co s sebou sbalit na Špicberky – nám se podařilo sbalit rozumně, ale pár poznámek mám i tak.

Pak přišlo zařizování letenek, ubytování a plánování výletů. Už jsem zvyklá vše řešit s mapou, bookingem a internetem. Nicméně zde se vyskytl nezvyklý prvek – nemáme zbrojní průkaz ani neumíme s puškou. A na Špicberkích jaksi nikdo nesmí bez pušky z města. Bez ní jste zavření od cedule k ceduli – kvůli medvědům. (a ne, není to jen výmysl, medvědi jsou nebezpeční a jsou také nádherní, a tak je potřeba je odehnat, aby nemuseli být případně zabiti… proto je povinnou výbavou i světlice). Výjimka je jediná – jde s vámi někdo, kdo tu pušku má. A tak jsem plánovala předem různé výlety s místními provozovateli těchto služeb. Hodně nezvyk, protože ve většině zemí si prostě půjčíme auto, případně auto s řidičem a jedem… Ale nešlo jinak.

Byl to trochu tetris – stihnout vše v šesti dnech a to tak, abychom úplně nezmrzli. Měli jsme totiž letět 1. 7. 2022 tam a 8.7. 2022 po půlnoci zpět. A program byl velký – vidět ptačí útesy, mrože, velryby, ledovce, papuchalky, hory, polární lišku… Zkrátka vše, co může arktida nabídnout. A na vše mít dost času a sílu fotit. Plánování to bylo dlouhé a úmorné, ale podařilo se.

Ještě před odletem nám ale zrušili jeden z letů zpět. Vzhledem k návaznosti dost problém. I řešila jsem změny letenek, vrácení peněz (stále čekám) a zabookovala nový odlet zpět o dva dny později. na 10.7. Mělo to výhodu – více času na místě! I přeorganizovala jsem výlety, všem napsala, popřehazovala dny (ne každý nabízel ty které výlety ve všech dnech) a nakonec měla plán nový. Poklidnější.

30.6. jsme tedy měli sbaleno. Venku třicet stupňů, celá ČR se peče. A my jedeme v zimních bundách. Rukavice v kapse. Protože a) co kdyby nepřiletěl kufr (a že se to v Norsku stává…) b) ty zimní parky jsou tak obrovské, že už by se mi tam nevešlo nic dalšího. Ano, lidé se na nás dívali na parkovišti u letiště trochu zvláštně, ano, řidič shuttlu se nás ptal, kam jedeme s neskrývaným údivem. Jo, byli jsme jediní se svetry a dlouhými kalhotami v letištní hale mezi ženami v minisukních a pány v šortkách (všichni očividně letěli do Řecka nebo Egypta). A hurá do Longyerbyenu, jehož jméno jsem se naučila vyslovovat až na místě)! Vstříc polárním zážitkům! Tou dobou pochopitelně netušíce, že návrat bude o sedm dní prodloužen (a dvavandraci tak dostanou podobu) a že nás nemine ani cesta lodí přes oceán… Ostatně, co by nám v tom mohlo zabránit?!