Lapland obytkou – polární kruh a sobi

Laponsko zní magicky teda aspoň mně. Jako malá jsem si myslela, že je to něco jako Japonsko, a tedy i stejně daleko. Protože tam přece žijí Eskymáci, že jo… No jo, kolik omylů si člověk postupně musí opravit. A tak když jsme se v létě vydali za polární kruh, už to chtělo opravdové informace! A že bylo co za opravovat!

V posledním díle o naší letní cestě za polární kruh jsme byli u Ruských hranic na nejvýchodnějším pevninském bodě EU. Plném komárů. Po dokonalé procházce močály, mokřady, rašeliništi a bažinami (ani jsem do té doby netušila, že mě budou napadat taková slova, ale Finsko bylo v tomhle fakt podnětné!) jsme se rozhodli ujet co nejvíce. Sice je to k polárnímu kruhu daleko, ale aspoň, ať je to další den víc v pohodě… Vyrážíme okolo 16:00 a v 22:00 za světla hledáme spaní. Jde vidět, že se blížíme, protože je úplně normálně světlo.

polární kruh
22:00. Slunce. Takový normální večer…

Ráno vyrážíme opět na sever. Po cestě potkáváme soby. A další a další. Jedeme opatrně, protože se zjevují poměrně nečekaně. Ještěže tady není žádný provoz (i když potkáváme více než jedno auto za hodinu, což je o dost více než některé následující dny). Cedule upozorňují na to, že se nacházíme v území s pastvou sobů, kde Sámové (žádní „Laponci“ a už vůbec ne „Eskymáci“!) mohou mít vypuštěny své soby na volno. A takový sob má přednost! Nesmí se na něj sahat a nesmí se obtěžovat ani stresovat. Takže pěkně zastavit a počkat, až přejdou. Nebo se dopasou (či co to na té cestě dělají).

Sobi
Sobi v Ruce

Google není v pozici polárního kruhu nápomocen, ale mapy.cz ano. Jedeme po E 63 kolem Ruky (ano, té Ruky, kde podle titulku… no přečtěte si to sami, český jazyk je zkrátka malebný…) a u Herajärvi TO má být. Polární kruh.

Normálně používáme vlastní fotky, ale tady jsem si nemohla jsem si pomoct… printscreen z článku serveru Tn.cz

Krátce po poledni skutečně protínáme polární kruh. Pamatujete, jak jsme se všichni ve škole učili o permafrostu? A představovali si tu šílenou celoroční zimu? A neúprosné nikdy nezapadající slunce? Tak jen to se sluncem je pravda, my jsme v lehkém svetříku a je nám dost horko (ale upřímně – permafrost jsme viděli loni na Svalbardu a nevypadá vůbec tak, jak nám to tvrdili ve škole). Hledám, jak to tady vlastně s permafrostem je a údajně se ve Finsku skoro nenachází. Výjimkou jsou útvary zvané palsa, které jsou značně lokální a hodně na severu.

Přejezd magické hranice v mapě označuje ve skutečnosti dost vysoká skulptura, takže naštěstí polární kruh nezmeškáme a fotíme se. Dokonce točíme Van Falca, jak jím projíždí:).

polární kruh Finsko
Dokázali jsme to! Jsme tady!

Den věnujeme celý cestě, nabírání nafty a vody – k Inari, našemu hlavnímu cíli je to pořád ještě více než 450 km. Takže je nám jasné, že ani dnes to nebude. Jako v osobáku bychom to asi hecli, ale místní cesty jsou všechny monotónní a povolená rychlost okolo 80, což Falcovi vlastně i vyhovuje, ale nechceme strávit zase celý den za volantem. Raději stavíme u jezer, kde se kocháme labutěmi a uhýbáme sobům.

Hledáme, kde bychom tak vzali vodu. Měst je méně a méně, pump také, navíc jsou malé a extra drahé. Využívám tedy Park4night k nalezení zdroje vody. Ten nacházíme na místním stadionu, který bychom tady označili za „in the middle of nowhere“, ale tam je očividně hodně využívaný. Obří parkoviště, veliký ovál, tribuny i zázemí. A záchody. A šatny. Potkáváme pár dobíhajících slečen a hledáme nějakou zodpovědnou osobu. Nikde nikdo. A všude vše odemčeno. Zjišťujeme, že se tady ani nezamyká – šatny jsou přece od toho, aby se užívali, když si jde někdo zacvičit. A tak po menší poradě rozhodujeme, že si nějakou vodu načepujeme z umyvadla.

voda obytné auto
No nebylo to úplně ideální… ale vodu máme!

Připadáme si jako zbojníci, ale utěšuje nás, že ve Finsku je normální používat chaty, čaj, záchody, zkrátka vše, pokud člověk dodržuje to, že nesmí věc opustit v horším stavu, než byla. A jelikož jsou na většině míst po této zemi i místa s vodou a mytím a odpadem zdarma, připadáme si divně jen trochu. Teda… ona ta rychlospojka úplně nepasuje na žádný z kohoutků. Takže improvizujeme:) Ale po pár desítkách minut máme vodu a fičíme dál.

Je večer. Ale světlo, takže na spaní nacházíme místo v lese plném opravdu odolných keříčků, mechů a lišejníků. Na kopci není ani tolik komárů, a tak se jdu projít po okolí. Raději s vysílačkou, abych kdyžtak stihla aspoň sdělit, že mě sežral medvěd.

První Falcova noc za polárním kruhem
První Falcova noc za polárním kruhem

Fotím úžasné suchopýry a sleduju stopy sobů – jsou naprosto všude, ale žádného živého bohužel nespatřím. Doufám ve fotku soba nebo losa, co jsme začali tuhle výpravu plánovat. Ale zatím bez úspěchu. Jsme utahaní – zase jsme za poslední dny najezdili spoustu kilometrů a už máme náladu na to, vidět něco odjinud než z auta. Otevíráme pivo a s klapkami na očích a zataženými roletkami jdeme brzo, ale za plného slunce, spát. První noc Falca za polárním kruhem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *