Španělsko na dva týdny autem – co se dá stihnout

Poté, co se v létě zhroutil v Evropě letecký provoz a zůstali jsme zaseknutí za polárním kruhem, jsme se rozhodli, že příště jedeme autem. Španělsko znělo jako dobrá volba – chtěli jsme tam kvůli přírodě a dítě se chtělo koupat v moři. Španělsko má všechno a dá se tam dojet po pevnině… A navíc přes Andoru, kde jsme ještě nebyli… 14 nocí – co jsme stihli?

Španělsko autem je daleko. Jako ne tak moc jako třeba Thajsko nebo Filipíny, ale přece jen kus světa. Poté, co jsem zadala do mapy trasu ČR – Andora, se splnilo to, co jsem předpokládala a čeho jsem se obávala. Budeme muset přespat ve Francii. Chápu, že to zní pro některé lákavě, ale já prostě nerada mluvím francouzsky. Papírově bych to měla umět (čtyři roky na gymplu) a kdysi jsem se vždycky nějak domluvila, ale mám tam prostě nějaký blok. Na můj vkus má ten jazyk ve všech slovech tak o 50% více písmen než by bylo vhodné. Ale nedalo se nic dělat. Čekala nás noc ve Francii.

Žádný horor se naštěstí nekonal, pán v hotelu byl vstřícný a používal co nejjednodušší jazyk, takže jsme se domluvili. I nám doporučil restauraci. Další dvě noci už jsme pak trávili v Andoře, kde jsme zvládli navštívit jejich nejmladší národní park – Parc Natural de la Vall de Sorteny, kde jsou nádherné kopce (přes 2500 metrů nad mořem), čisté říčky a krásné výhledy. Vstupné se neplatí, ale zpoplatěno je parkoviště u infocentra, odkud se vychází. Výlet jsem naplánovala tak, abychom jej zvládli a úplně se nezničili (i tak jsem děsně funěla, vrstevnice jsou neúprosné) – k jezeru Estany de l’Estanyó. Rododendrony už bohužel odkvetly, ale zato jsme viděli nádherně vybarvené oměje.

Následoval přesun do Španělska – do národního parku Ordesa y Monte Perdido, kde jsme strávili čtyři noci v naprosto úžasném apartmánu v kouzelné vesničce Bielsa. Všechny tři dny jsme pak pochodovali – hledali jsme supy a kochali se obrovskými horami. Monte Perdido má 3.355 metrů nad mořem a proto neím, proč ji pojmenovali „Ztracená“, protože se fakt nemá kam ztratit… O hledání supů detailněji v našem článku tady. Každopádně tady se dá existovat i v srpnu, kdy je jinde ve Španělsku 40 stupňů.

Po horské etapě následovalo moře. Ale při zírání do mapy jsme zjistili, že při pobřeží kousek od Valencie je delta Ebra! A v deltách bývá vždy spousta ptáků (loni jsme kvůli nim jeli do Delty Dunaje v Rumunsku). Takže bylo jasno – další tři noci jsme bydleli v Poble Nou přímo v deltě. Tohle místo je opravdu zvláštní – 300 druhů ptáků, přírodní park od osmdesátých let, zároveň plochy využívané pro pěstování rýže, obrovské pláže a specifický jazyk – katalánština. Stihnout jsme chtěli pochopitelně vše, takže to byl trochu fofr. Ale zato jsme rozšířili naši španělštinu o praktická slova jako třeba „otvírák na víno“.

Z delty Ebra jsme pokračovali ještě více na jih – do malého městečka s poetickým názvem Oliva, které se nachází mezi Valencií a Alicante. Tady jsme měli naplánovány tři dny válení na pláži. V srpnu takhle na jihu je tam opravdu výheň, takže to byl masakr. Navíc ubytování bylo dost svérázné – nic mu nechybělo a kdo hraje Fallout, byl by atmosférou nadšen. V moři jsem potkala pouze jednu medúzu a konečně si stihla něco přečíst. Spotřebovali jsme šílené množství olivového oleje, oliv a vyzkoušela jsem uvařit svou první paellu – legendární rýži Bomba od Valencie zde seženete všude a levně.

Cesta zpátky byla dlouhá – rozdělili jsme si ji na dva dny a spali zase na stejném místě ve Francii. Pán si nás pamatoval a vtipkoval. Celkem jsme zvládli 5300 km za 14 nocí. Dva národní parky, jeden přírodní park, Andoru a Španělsko. Myslím, že jsme opět nejbělejší ze všech lidí, co byli na dovolené – na opalování nějak nezbyl čas. Třeba si z tohoto blogu o cestování po Španělsku vezmete nějakou inspiraci – vtipné historky a bližší detaily o jednotlivých místech mají vyhrazen samostatný prostor v článcích které postupně doplňujeme. Španělsko autem tedy můžeme v zásadě doporučit – jen to chce pořádnou autosedačku a dostatek redbullu.