Blížíme se do finále. Auto má nábytek, rozvody, zateplení, led světla, čalounění… A tak ladíme užitečné detaily, řešíme hmotnost a jak vlastně budeme v autě fungovat. A jelikož mě skolil nějaký bacil a ležela jsem, tak jsem si aspoň zavzpomínala na týden, kdy jsme do dílny natahali potapěčské vybavení, abychom vyřešili jak vlastně bude fungovat garáž. Většině lidem se tam vleze všechno včetně jídla a vody. Jen my musíme mít zas něco extra… Koníčky mají zjevně větší vliv na podobu pojízdného domu než by se zdálo. Aneb jak potápění určuje velikost koupelny.
Čím větší auto, tím více krámů. U nás to platí 100%. Větší dodávka než extra dlouhý Sprinter se snad ani nedělá a přesto mám pocit, že se nemáme šanci tam vejít. Garáž sice vypadá velká – na celou šíři auta a hluboká 140 cm, zúžená pouze částečně technologiemi. Ale ty naše potapěčské potřeby jsou rozměrné. A těžké. Proto jsme trvali na výsuvu celého spodku garáže. Funguje teď jako šuplík. Se zarážkama aby nás to nezabilo.
Nicméně tam musíme nacpat dvoje dvojčata, dvě stage lahve, kompresor, suché obleky, ploutve, masky aspol… a ideálně i „normální věci“ jako kempingové židličky. I když to teda asi vzdávám… Vše navíc musí být upevněno tak, aby nás to nezabilo v případě i jen drobné srážky. Teoreticky jsme měli nějaké systémy vymyšleny, ale nejpraktičtější bylo všechno navozit na místo a štelovat tam…
Říkali jsme od začátku, co vše s sebou potřebujeme vozit, ale obávám se, že realita došla řemeslníkům až teď. (spoiler alert: už to vyřešili a na facebooku jste mohli vidět i super zprávy ohledně hmotnosti, ale předbíhám se…). A tak, ačkoliv si lehce dělali legraci, potřebovali všechno vybavení pro pobyt pod vodou zanechat na místě, aby zkoumali, jak to tam naskládat.
Naštěstí mají kluci rozum a jsou praktičtější než my – šuplík má už zatřené hrany, aby voda z vybavení netekla do auta. A výpustě s koupelnovými špunty, abychom jej mohli snadno vysušit. Taky stěny jsou naimpregnované a a šuplík má unést obrovskou hmotnost. Vymysleli pevnou konstrukci, vyztužili ji pořádně, aby v případě nárazu nevyletěly lahve do kabiny a nezabily nás (ono většina podomácku dělaných obytek na tohle fakt trpí… člověk to radši ani nechce vědět).
Také jsme je seznámili s našimi sucháči – většina nepotapěčů si totiž představuje, že s sebou taháme neopreny. Jenže sucháče jsou rozměrnější, těžší a hlavně delší. A kvůli ventilu na paži je věšíme na hodně široká ramínka, aby se šetřil jejich materiál a nezničily se křehčí části. Takže tento kus oblečení vypadá jako hodně přerostlý člověk a vůbec ne jako něco, co na sebe já se svými 165 cm mám navléct… A váží to 4 kg. Když je to suché. A my je potřebujeme někde věšet…
Vlastně sucháče jsou důvod, proč máme absurdně (na obytku) velkou koupelnu. 160 cm. Původně se počítalo s tyčí na strop, ale zavázela by při chození a nemusela unést vše, navíc jsou fakt dlouhé… A tak přišli s geniální myšlenkou lišt přímo do stropu (vyztužovalo se), kam budeme přidávat karabiny dle potřeby. Žádné složité vyndávání tyče, žádné rány do hlavy pro Ondru a místo pro skříňku navíc!
Než se mi podařilo tento článek dopsat a publikovat, posunulli jsme se významně kupředu. Takže velké novinky přibudou brzy:)