V říjnu jsme měli deset dní na cestu, a tak jsme se rozhodli pro Benelux, ačkoliv to není zrovna ráj pro kempování a omezení je více než málo… Spaní ve čtyřech různých zemích, někdy v kempu, někdy venku. Obydlené oblasti se bez přípravy neobejdou a my se rádi podělíme o pár tipů a zážitků.
Přiznám se rovnou – nikdy jsem nebyla v Amsterdamu. Asi jako jediný člověk z mého okolí. Jenže už nějakou dobu mě velká turistická města moc nelákají. Ale zase chci mít přehled. A tak když Ondra přišel s nápadem, že vyrazíme do Beneluxu, trvalo mi rozhodování jen chvilku. Proti byl takový ten pocit spojený s předsudky, že tam bude draho a nikde se nebude dát zaparkovat, protože Nizozemců je prostě moc na tak malou zemi. Ale co, máme internet a mapy, takže hurá na to…
Trasa
Deset dní. Zní to jako dost času, ale s Van Falcem nejezdíme více než 103 km/h. Takže klasické „šetření času přes Německo“ se prostě neodehrává. Navíc jedeme i s dítětem a i když je statečný, víc než 10 hodin za den prostě nedáme, protože nuda a únava. A hlad (a to se týká pochopitelně i mě, hladová Verunka není Verunka). Věděla jsem, že chceme navštívit Amsterdam a pak některé z velkých Belgických měst a taky Lucemburk. A aspoň dvě přírodní místa. Pokud zároveň má návštěva města za něco stát, je potřeba na to vyčlenit celý den. A že pokud z toho máme něco mít, nemůžou být běžné přejezdy delší než šest hodin (tam někde máme „hranici bolesti“ při které se nám zdá, že už jen furt sedíme za volantem). Jo a že v říjnu je od východu do západu slunce jen přibližně 11 hodin. Taková malá kombinatorika:)
Celkem jsem nám trasu naplánovala na cca 2600 km. Čekalo nás přespání v Německu po cestě tam i zpět, nejsevernější bod Nizozemska, Amsterodam, národní park Zuid-Kennemerland, Antverpy (nebo Brugy nebo Gent), Parc naturel Hautes Fagnes – Eifel a Lucembursko. Ale nafta je drahá, mýto opruz a ačkoliv mají skoro všichni nizozemci obytné pojízdné cosi, jejich zákony jsou fakt ke zbláznění… ale o tom níže.
Dálnice, mýto a ceny nafty
ČR je v pohodě, máme mýtnou krabičku. Německo taky, uvidíme, co brzo zase vymyslí s emisemi. Zatím jsme jeli zadarmo. Bála jsem se, jak to bude v Beneluxu a naštěstí jsme se taky vešli bez poplatků! Akorát jsem věděla, že nesmíme přes některé mosty či tunely, v pohraničí Nizozemska a Belgie by se to mohlo dost prodražit.
Co se nafty týče, ČR z toho vyšla docela dobře, takže jsme brali u Ústí nad Labem plnou a pak našli na severu Německa ne úplně nejdražší benzinku. Protože Nizozemsko a Belgie jsou momentálně o dost dražší. Takže v Belgii jsme si jen cucli a pak brali plnou v Lucembursku, kde je to naopak v pohodě. Kapitolou samo pro sebe je samozřejmě velikost čerpacích stanic a naše délka a taky moderní samoodbavování kartou (nikdy nevím jestli dřív platit nebo čepovat a fakt si v těchto zemích nelámou hlavu s překladem do angličtiny, takže občas naše zastávky na pumpách vypadají jako luštění hieroglyfů…). Každopádně se mi osvědčilo mít platební kartu vždy u sebe, protože cash všude nefunguje.
Pravidla kempování v autě Benelux
Hlavní problém? Nizozemsko, Belgie ani Lucembursko nejsou moc přátelské ke spaní na divoko. Obvykle zastáváme názor, že spaní v autě není kempování a když nevyndáme židličky, vlastně by se to mělo dát zvládnout. Jenže v Nizozemsku šli ještě dál a pro jistotu zakázali spaní v autě. Tedy alespoň jsem se to dočetla jak na českých forech, tak zahraničních (kupodivu jsem nenašla žádné oficiální zdroje). Takže jsme se raději rozhodli využít kempů. Což pro nás bylo poprvé.
Nizozemsko jsme tedy prokempovali oficiálně, v Belgii jsme využili jednou kemp (kempování na divoko zakázáno) a jednou stellplatz, kde bylo dokonce stání zadarmo pro několik obytek. A v Lucembursku jsme si řekli, že jednu noc přespíme v autě (bez vytahávání krámů ven) u lesa. A bylo to v pohodě, i když ráno bylo v místě spaní dost lidí – začínala tam turistická trasa a bylo fakt krásně.
Ceny kempů takhle mimo sezónu? Od 17 EUR po 55 EUR.
Emisní zóny a města
Co může být pro některé větší problém – emisní třída vozidla. Amsterodam, stejně jako třeba Antverpy nebo Brugy si hlídají kvalitu života pro obyvatele. A spatřují ji právě i v emisích. Do Amsterodamu se tak nesmí s autem horším než EURO 3, Antverpy mají taky části, kam se nesmí a pokud má auto cizí značku, pak se musí předem registrovat i pokud emisní třídu splňuje (info např. tady). A do centra Brugg je skoro nemožné se autem dostat.
Van Falco je navíc docela dlouhý, takže bychom hledali dost špatně parkování… V Amsterdamu jsme to vyřešili kempem v centru, v Antverpách parkováním na kraji města u nákupáku (a MHD), V Bruggách jsme nechali Falca v kempu a poprosili domácího o svezení a v Lucemburku zkusili P+R (kam jsme se stejně nevešli a stáli pak kousek vedle) a jejich zadarmovou MHD (jako fakt – v Lucembursku je všechna MHD včetně vlaků zdarma!!).
Cesta to byla dlouhá a zážitků i různých výhledů mnoho. Takže pro dnešek končím. Postupně doplním následující etapy našeho výletu obytkou do Beneluxu zvlášť:
- Cesta a naše velká benzínová katastrofa (Van Falco je na naftu, ale to nám nezabránilo… no počkejte si)
- Nizozemsko – mlýny, ptáci, příroda
- Amsterdam – město s vůní trávy
- Antverpy – MHD a Ježíš je vlastně zombík
- Bruggy – nečekaně nádherné město s Ježíšovou krví
- Belgie a Parc naturel Hautes Fagnes – Eifel
- Lucembursko – hlavní město v dolíku
- Ondrovo shrnutí na dvě části najdete tady
2 thoughts on “Obytkou do Beneluxu – trasa a praktické poznatky”