Pokud se někde něco píše o mafia island, pak je to většinou právě v souvislosti s velrybími žraloky. Na rozdíl od jiných míst se tady totiž vyskytují v dlouhých časových úsecích od našeho podzimu do jara. Údajně tady bydlí přibližně dvě stě jedinců. A tak je Mafia ideálním místem pro jejich výzkum. My bohužel nejsme vědci, i tak jsme měli možnost se s nimi potkat.
Žralok velrybí (nebo taky žralok obrovský) je parybou, která má okolo devíti metrů. Někdy prý až 14. Nebo taky 18. Zkrátka je fakt velký. A živí se drobnými mořskými potvůrkami, které cedí v tlamě. Pro lidi je tedy naprosto neškodný a opravdu nepřehlédnutelný. Dvacet tun je dvacet tun…
My se do nich zamilovali na Filipínách, kde se vyskytují často a u ostrova Oslob je krmí, takže je tam víceméně 100% šance je vidět. My tam nešnorchlovali, ale potápěli a viděli je jen z dálky. Doufali jsme že se s nimi budeme moct tentokrát potápět blížeji, ale na Mafii se vyskytují na divočejším moři a často mění polohu. Nakonec jsme si tedy museli vystačit se šnorchlováním.
Až tady na Mafia island jsme jim mohli pohlédnout do očí. Jako opravdu. Samozřejmě je zakázáno na ně šahat nebo jim jakkoliv ubližovat, ale jako u všech podobných tour mám strach, abychom je nerušili. Ono zkuste se najíst když vám furt někdo leze na stůl nebo pářit, když furt někdo courá po pokoji… Obvykle se tedy masovějším akcím vyhýbáme. Tady jsme ale byli dvě nebo tři malé loďky s pár lidmi, tak doufám, že jsou v pohodě.
Výlet to byl náročný – autem do Kilindoni (od nás z Utende cca 25 minut) a odtamtud lodí na oceán. Na lodi dostáváme instrukce: budeme je cca půl hodiny hledat, vždy zastavíme a jakmile kapitán řekne, můžeme skočit do vody. Necákat, nehlučit. Nepanikařit. Pokud pojede přímo na nás a hrozilo by, že do nás narazí, nemáme se hýbat. Nehladit. A pak naskočit na loď, popojet a po chvíli opakovat.
Hledali jsme je dlouho. Už jsem ztrácela naději. Byly vlny, vítr a začínalo pršet. Moře potemnělo. Ale pak se zjevily ploutve! Několik! Myslela jsem si, že je to několik žraloků, ale to vše, po celých těch metrech byl jeden jediný! Wow. Maska, šnorchl, ploutve. Loď zastavuje. Ozývá se gogogo!
A byl tam. Myslím, že kdybych natáhla ruku, dotkneme se. Zírám. I na chvíli zapomenu jak moc se mi chce čurat (cesta byla dlouhá). Vidíme ho ještě párkrát, motá se kolem. Obrovská tlama, krásné oči, bílé fleky. Hřbetní ploutev s dírou, která ho odlišuje od všech ostatních.
Ne, nešáhla jsem si ani jednou, Vydržela jsem to. Ale dostala jsem ploutví. Třikrát. A zjistila, že se dá pod vodou s nimi chvilkou plavat, když mají náladu. Nesnažil se uplavat ani se zanořit (a umí to až do 1000 metrů!). Možná že mu mě bylo líto, možná si myslel, že jsem mořský komár, možná je mu to jen úplně jedno… Žijou okolo sta let, takže tihle toho už asi dost viděli. Těžko říct, co si myslí. A jestli souhlasí s názvem „žralok velrybí“.
Všichni, které jsme potkali, byli krásní. Někteří měli v tlamě žluté rybky, jiní na ploutvích remory, jeden vypadal, že spí (za ním jsme do vody ani nešli, abychom ho nevyrušili), občas se některý laškovně otočil na záda, když kolem nás plaval. Nemám žádnou bombastickou fotku – viditelnost nebyla nic moc. Ale zážitek to byl úžasný! Doufám, že se o nich někdy dozvíme více, velká část jejich života je stále neprozkoumaná a bohužel jich za posledních sedmdesát pěl let ubyla zhruba polovina. Rybolov, rušení, lodní trasy, znečištění, pravděpodobně vše dohromady. Ostatně na Filipínách byli kdysi taky zabíjeni, pak naštěstí přišli na to, že turisti zaplatí víc peněz za zážitek je vidět než dostanou za maso a věci z nich, a tak je začali chránit. Někdy to tak funguje…
Každopádně je žralok velrybí v současné době považován za největšího všežravce světa. V posledních studiích se totiž ukázalo, že společně s krylem pozřou i obrovské množství řas. A jelikož mají spotřebu energie vysokou, bylo by plýtvání nevyužít jejich nutriční hodnoty. A tak se je asi naučili trávit. Tedy taková je teorie. A taky se zjistilo, že umí schovat oči do důlků, aby si je nepoškodili.
Výlet to byl úžasný, skoro jsem se i naučila vyšvihnout na loď (velryba style). Byla jsem každopádně ráda za celotělovou lycru, protože tam nebylo zrovna málo medúz a při skákání na loď bych se asi taky pěkně odřela. Pokud si místní nebo Tanzanie obecně pohlídají společnosti, které za žraloky jezdí, má to místo neskutečný potenciál. Snad se to nezvrhne jako sledování delfínů ve většině zemí, ale vydá se to jednou spíše cestou pozorování kulohlavců na Tenerife (výborný příběh, brzo sepíšeme).
Tak to jsem fakt klidná… 🙂
Můžeš být:) Je to skvělé! Veronika