Hotely jsou na celém světě skoro stejné. A tenhle náš na Mafia islandu není moc jiný – to co se ale liší je vzdálenost pokoje a místního života. Mafia island je malý a naštěstí pro nás nezkažený turismem. Místní bydlí hned vedle a restaurace i místní autobus (tedy ten je na mapě, v reálu jsem tady viděla jen lodě jezdící v neznáme časy a vozící lidi odněkud někam v hojném počtu) jsou za rohem. Teda je tady přechod pro chodce a taky kruhový objezd. Ten má dokonce značku, ale nikdy po něm nikdo asi nejel a už stíhá zarůst. A taky je z něj dobré odkladiště pytlů. A tak vydání se za dobrodružstvím začíná po pár krocích a na průzkumy se vydávám hned první den.
Od mangrovů mě dělí 100 metrů. Ačkoliv máme za sebou přes třicet hodin cesty, nedá mi to a prostě musím ven… Opouštím hranice lehátek a vydávám se s foťákem blíž k těmto neuvěřitelným rostlinám. Všude jsou vrány (později identifikuji jako vránu domácí, která je původně z Asie) a v písku vidím díry krabů. Šlapu po cestičce a koukám, jestli někde nevisí pavouk (Nephilu chci vidět, ale nepotřebuju se zamotat do její sítě…) nebo had (mají tady žít dva nebo čtyři druhy, informace se liší, každopádně žádný nemá být smrtelně jedovatý pro člověka). Zahlídnu aspoň barevného kraba a pak odcházím cestičkou od vody. Nacházím boudu s rybářskými sítěmi. Vzala jsem si ale jen dlouhý objektiv, takže toho moc nezmůžu. Fotím alespoň lodičky na mělčině. Ráno už bude všude voda.
Do těchto míst se později vydáváme s Ondrou a slyším šustění. Když se zadívám do křoví, je tam krásný had. Chvíli se kochám, až ho znervózním. Začíná couvat (nějak mě nikdy nenapadlo, že to hadi umí!). Myslím, že je to Psammophis orientalis – s určováním mi pomáhal odkaz, takže snad… V exotických hadech se opravdu nevyznám. Za chvíli Ondra slyší šustění a volá mě – objevil drobné savce. Vypadají jako přerostlá myš zkřížená s tapírem, částečně rezavá, částečně hnědá. Snažím se zaostřit, ale v tom křáčí selhávám. Ukazují se nám ještě párkrát, dokonce i na pěšince, ale ani jednou nestihnu fotku. Jsou jak tryskomyši! Hopkají a běhají… Později určuju jako bércouna.
Rychle se stmívá, a tak podmínky pro focení už nejsou ideální. Jdeme ještě po cestě do kopce a míjíme rozpadlé cedule ukazující, že se tady staví hotel. Pozemek je plný obřích mangovníků (nějak jsem si z obrázků z farem myslela, že nejsou větší než jabloně… omyl!) a palem. A na nich sedí dravci. Nejprve si Ondra všimne jednoho hnědého krasavce (doteď ho nemám určeného), opírám se o strom místo stativu a cvakám. Čistí si peří a nevypadá, že by se hodlal nechat vyrušit. Vedle hlavy se mi potácí mnohonožka Ephibolus pulchripes (a musela jsem si googlit rozdíl mezi mnohonožkami a stonožkami, který si dodneška nepamatuju… tak snad tentokrát: mnohonožky jsou kulaté. Stonožky zploštělé). Tak ji fotím taky. Údajně má 750 nohou, ale nepočítala jsem je. Každopádně je dlouhá jako moje dlaň.
A pak vidíme ještě větší dravce. Občas vzlétnou a ukážou svá nádherná, zespodu bílá křídla. Až později si na jedné fotce všimnu, že vedle těchto bílých sedí i hnědí jedinci. A jsou to jejich mladí! Všichni jsou to orlosupi palmoví a v tohle háji je jich každodenně spousta (při další procházce je chceme vyfotit znovu a vyběhnou na nás dva týpci a volají dost nahlas svahilsky – vzhledem k tomu, že jsme vlastně na stavební parcele, máme tendenci couvat. Ale ukáže se, že nám chtějí ukázat strom s kaloni). Metr a půl rozpětí už se dá vyfotit (čím větší a línější pták, tím líp).
Na jednom keři si všimnu podivné struktury. Hnízdo? Doufám třeba ve snovače… Ale jsou to mravenci! Uvažujeme, jestli tam něco našli a olizují nebo jestli to fakt postavili… takových struktur je keř plný. Další den ráno hledám na internetu a ano, opravdu je to možné. Weaver ants – mravenec krejčík to umí. Dokáží neskutečné věci! Ale předpokládám, že Ondra, jakožto milovník mravenců o nich určitě bude chtít napsat sám (já je moc nemusím, myslím si, že chtějí ovládnout svět a jsem nedůvěřivá – asi to vycítili, protože jsem už tady sundávala z nohou různé zakousnuté mravence a Ondry se ani nedotkli. A to jsem měla dlouhé kalhoty!).
Už se stmívá, takže výprava končí. Slunce v tropech mizí rychle a nechceme úplně zatmět. Takže utíkáme před komáry a tmou zpět do hotelu. Ještěže tu malárie moc nemají (stejně pro jistotu na večer a na vycházky nosíme dlouhé rukávy a repelent s sebou). Mafia island má mnoho zvířat, aspoň část jsme jich už viděli. A někteří hmyzi už nás stihli i poštípat (zatracení mravenci a komáři!).
One thought on “Mafia island – divočina začíná za hotelem”