Overland – festival autonomádov je dneska mezi cestovateli s obytnými vozy už velký pojem. Pro nás to však bylo letos poprvé. Jak tenhle festival, tak i Slovensko. A že jsme si to užili! (a komu je článek málo, koukne na youtube na naše video tady).
Tak zaprvé – slovo overlanding. Pořád se s Falcem učím něco nového, a tak už vím, že to je to, co děláme. Cestování na delší vzdálenosti, kdy není cílem jen jedno místo, ale i ta samotná cesta a zážitky na ní. A ano, před rokem jsem o jeho existenci neměla ani tušení. Každopádně je název této události velmi přiléhavý, protože se tady již od roku 2016 setkává opravdu velké množství nadšenců ze všech možných končin, kdy někteří i po cestě přespávají. My to nakonec jeli najednou, i tak nám to do ATC Nová Duchonka, kde se letos festival konal, zabralo sedm a půl hodiny. A pro Ondru to byla první opravdová návštěva Slovenska!
Na místo jsme dorazili až v pátek odpoledne, a to mnoha bouřkách a deštích – je to prý ale tradice, tak si z toho v kempu nikdo nic nedělal. Ti praktičtější měli gumáky. My crocsy, což je vlastně taková light verze. Nebo jsme si to aspoň říkali, abychom zamaskovali vlastní nepřipravenost. Kemp byl opravdu plný, odhadem 700 aut, ale mohlo to být i víc. Přesto vše hladce odsýpalo – nahlásila jsem akorát SPZ (lístek se dal koupit předem online), vyzvedla jsem si magnetku, pásky na ruku (které jsem následně u stánku zapomněla, ale milá slečna mě doběhla), papírky do tomboly a šla zaplatit kemp vedle k okýnku. Dostala jsem další papírky a všecko založila do fochu, protože jsem byla nervózní, jak se sem vlezeme a kde najdeme naše lidi.
Věděla jsem totiž, že na místě bude i Vejny a Sandra a další známí – zkrátka lidi, co jsou srdcem Adventure village a nebo se kolem alespoň motají. Taky jsme se moc těšili na Bublinu (často jsme v kontaktu na Instagramu, ale v reálu jsme se zatím míjeli), na posádku s autem Pů, na Adventure menu, Hagrida a že si konečně popovídám s Danou s Hiluxem, protože jsme se v Praze na veletrhu jen míjely. Jenže ti všichni jeli dříve a byli až úplně vzadu. A přiznejme si, Falco není úplně drobek a manipulace s ním vyžaduje trochu prostoru.
I projížděla jsem celým kempem až dozadu. A ne, nebylo tam místo. Teda aspoň ne očividné. Ale Hagrid je vysoký a nepřehlédnul nás a pak už se to nabalilo – neznámí si nás točili, známí nám pomáhali ukazovat cestu. Zapnula jsem čtyřkolku a i uzávěrku a hurá do bahna. Couvat, točit, popojíždět. Najednou byl proti mě dron, ale stihl naštěstí uhnout. Kluci (Robine, Vejny), moc dík za super navigaci – díky vám jsme zvládli zaparkovat.
Ondra se pak hned dal do zařizování bydlení, za což jsem mu byla vděčná, protože já tuhle fázi nesnáším a navíc dodneška neumím rozdělat náš skládací stolek. Jako nakonec se mi to povede, ale jsem si jistá, že to není oficiální postup. Rozdělali jsme kousek markýzy (je prostě trošku větší, takže se celá nevešla), sedačky, stůl a už nám Hagrid nesl rum. Ptali jsme se na to, jak se to vlastně dělá, jak se kempuje – Falco na to není zvyklý. Prý stačí si nalít rum a je to. Tak kdo jsme abychom odporovali, že jo…:) Dítě jsme vypustili běhat do bahna i s RC modelem. A všichni byli štastní. Pohoda.
V rámci festivalu byl opravdu bohatý program – soutěže s RC modely pro malé i velké, cvičení, divadlo a spousta zajímavých přednášek. Hned v pátek jsme stihli skvělé vyprávění Hilux with 2 kinds overlanding o Íránu a Íráku, na kterém jsme se navíc seznámili s Jindrou a Danem – Travelbeat a jejich super psem. Kterého jsme pak celý večer muchlali a který se překvapivě nechal. Když tam nebyl, drbala jsem Carol – psičku od Sandry, která je naprosto boží. A taky Debbie od Lenky s Vejnym, která je úplně zlatá. Zkrátka – spousta bezvadných lidí s pohodovými psy.
V sobotu jsme brouzdali kempem a kochali se čím vším se dá cestovat a tou spoustou super nápadů. Auta malá, velká, karavany, buchanky, maluchy, prostě úplně vše! A pak se u nás zastavili pořadatelé, že bude přehlídka vozů a že se na Falca lidi ptali a jestli bychom ho teda nevzali na plac. No proč ne, ale jak se tam dostat? Snažili jsme se vyjít vstříc, ale přiznám se, bylo to náročné. A museli jsme souseda poprosit o sbalení jeho tábora, protože jinudy to projet nešlo. Chudák to pak musel předělávat ještě jednou, když jsme zase jeli zpátky… Nicméně to nakonec klaplo a ani jsme nemrkla a už jsem odpovídala na všeliké dotazy. A ne, na té fotce nesedím, jen jsem vedle Falca tak malá (odpověď na sociální sítě, kdybyste se taky ptali:)).
Víkend uběhl příšerně rychle. Vůbec nechápu, jak je možné, že tolik lidí cestuje po světě autem a vůbec jsem o nich nevěděla, než jsme si Falca pořídili. A jak to, že jsme se všichni vešli a nikdo nedělal problémy. Že byli všichni v pohodě. Ačkoliv byli psi i děti od bahna a auta často zapadla, nikdo se neškaredil. Prostě klid. A kdybyste viděli, jak jsme koukali na hokej a fandili! Pod super markýzou od Backi Adventures se udělaly zástěny, natáhlo se plátno a na projektoru jsme koukali, jak vyhráváme nad Švédskem! No prostě to bylo velké a už se těšíme na další setkání. A to bude za chvíli, 6. 6. – 9. 6. 2024 budeme na Cestovaru v lomu Srní. Tentokrát i přednášet o naší zimní cestě za polární kruh. Těšíme se na všechny!