10 procent. Poměrně malá částka. Částka, kterou nám stát umožňuje odečíst od základu daně z příjmu, pokud ji poskytneme na některý z podporovaných účelů. Charita. Zároveň však částka, o které nám stát umožňuje naložit s ní dle naší vůle.
Na dělení se s ostatními mě přivedlo už první přečtení mého oblíbeného autora populárních investičních rádců Roberta Kyosakiho – jeho pravidlo zní, že když vyděláváš, buď štědrý a část svého zisku věnuj těm, kteří nemají takové štěstí nebo prostě potřebují.
Vlastně je to skoro absurdní, když čtete o činnosti, která Vám má primárně peníze přinášet (investice) a hned vzápětí Vám říká, že se máte peněz zbavovat. Osobně to vnímám trochu pověrčivě – rozděl se a sám dostaneš. Přej a bude Ti přáno. Je to i trochu závazek v práci pohnout, aby zbylo i na rozdělení se. Nebo se trochu uskrovnit, aby zbylo na ostatní. Všechno jsou to hezké pocity.
Mluvit o dobročinnosti bývá z dobrých důvodů považováno trochu proti bontonu a trochu žinantní. Člověk se nemá vytahovat a být skromný. Bývala to povinnost každého dobrého křesťana. Při našich cestách do zahraničí dodnes vidíme, že dobročinnost je základem mnoha lidských společenství, která nemají rozvinutý sociální systém a kde jsou třeba starší lidé bez rodiny a se sníženou schopností výdělku odkázáni na pomoc veřejnosti.
U nás je takové poskytování darů regulováno i zákonem. Resp. zákon nám umožňuje naši dobročinnost zohlednit při placení daní a odečíst si hodnotu daru až do výše deseti procent našeho daňového základu odečíst od základu daně. Skoro jako by se nám i charita musela vyplatit… Ale třeba je to myšleno tak, že se jedná o část peněz, o kterých můžete namísto státu rozhodnout sami, jak s nimi naložíte. Je to asi trochu hezčí interpretace.
Nechci se v tomto příspěvku chlubit vlastní dobročinností, snad mi prominete. Mou motivací je každého k charitě povzbudit. Je to opravdu nádherný pocit. Jednak je to trošku výzva – utrhnout si a nepředstavovat si, co by se za to vše dalo koupit. Případně vydělat nejen na svoje potřeby, ale i na to, aby zbylo pro ostatní. Dělit se s ostatními. Prostě si myslím, že z poskytnutého daru máte nakonec větší radost, než z věcí, které byste si jinak koupili.
Pokaždé se těším, až budeme prostředky posílat. Lidé, kteří se pracovně zabývají charitativními nebo neziskovými projekty bývají často kromobyčejně milí.
Rád bych Vám přestavil dva projekty, které jsou našim srdcím více než milé a u kterých za dobu, co je sledujeme, jasně dochází k pozitivním výsledkům.
Prvním z nich je projekt Velké šelmy, který provozuje Hnutí DUHA Šelmy.
Po více než stu letech se do naší přírody pozvolna vracejí velké šelmy – vlk obecný, medvěd hnědý a rys ostrovid. Hnutí DUHA Šelmy přitom organizuje nejen tzv. vlčí hlídky, ale i osvětu a vzdělávání veřejnosti, zabývá se ochranou migračních koridorů a biotopů šelem, zapojováním veřejnosti do ochrany šelem nebo spoluprací na telemetrickém sledování šelem v Beskydech.
Od roku 1914, kdy byl na našem území vlk vyhuben (pro útlocitné povahy se uvádí, že „byl vytlačen“) se vrací od devadesátých let. V roce 1995 u nás byla malá smečka si 5 kusů, která snad byla zlikvidována pytláky někdy kolem roku 1997. Následně k nám vlci začali z okolních států proudit častěji. Od 2014 se již rozmnožují i u nás, nejprve v Dokesku, poté i na Šumavě a následně ve značné části pohraničí.
Proč zrovna vlk? Je to vlastně velmi jednoduché. Jednak je vlk kriticky ohrožený druh. Ale hlavně je na stavu naší přírody velmi dobře vidět, jak snadno se rovnováha vychýlí ve chvíli, kdy z trofické kaskády odstraníte predátory. Krásné video je o tom možné najít zde.
Viděl jsem to video asi tisíckrát a vždycky znovu mi vžene slzy do očí. Začíná tím, že vlci, v malém počtu, zregulovali počet přemnožených jelenů, kteří spásali příliš mnoho. Do míst, kam nyní jeleni nechodí, se vrátili stromy a s nimi ptáci. Ale i hmyz. Bobři. Kteří pak stavěním hrází vytvořili prostor pro další a další druhy. A končí tím, že vlci změnili dokonce tvář krajiny. Umožnili vegetaci, nyní nespásané jeleny, aby zpevnila břehy řek, které přestaly erodovat.
I naše krajina nese znaky podobné devastace přemnoženou zvěří. Samozřejmě v tomto měřítku nelze spoléhat na to, že by se stalo něco podobného na celém území. Ale lokálně ano. Hnutí DUHA Olomouc pomáhá i s osvětou. Pořád je mnoho lidí, kteří s návratem vlků nesouhlasí. Aniž bych upíral validitu některým jejich argumentům, myslím si, že problémy krajiny bez vlků jsou mnohem větší, než problémy, které nám soužití s vlky přináší. Jedním z projektů, který je nám blízký, je i dokument dokumentující právě rozdílnost názorů české společnosti na vlky. Můžete si jej přehrát zde, trailer pak zde.
Problém s absentujícími úrovněmi trofické kaskády se přitom netýká jen vrcholových predátorů. Na rezervaci divokých koní, zubrů a praturů je obdobně krásně vidět, jak návrat velkého kopytníka pomáhá nejen návratu specifických rostlinných druhů, ale též třeba hmyzu, který mizí z krajiny, protože nemá dost potravy v podobě zvířecích výkalů.
Posledním přírůstkem do rodiny projektů milým našemu srdci patří projekty České společnosti ornitologické v podobě ptačích parků.
Tyto parky vrací do krajiny místa vhodná k životu ptáků, zejména mokřadních druhů, jejich biotopy se snížily od roku 1900 o 80 procent. Z původně jednoho parku v roce 2008 jsou v roce 2020 již 4 parky a nás baví pozorovat, jak se zapojuje čím dál více lidí, kteří poznávají kvalitu a výhody tohoto projektu a zároveň umožňují jeho rozšiřování a rozmnožování. Krásné video si k tomu můžete pustit zde a zde.
ČSO navíc spolupracují s Milovickou rezervací a přebírají do svých parků právě velké kopytníky, kteří nadále pomáhají v růstu biologické rozmanitosti.
Bilancuji konec roku a musím říct, že i tento rok jsme neskonale pyšní ne na naše dary, ale na lidi a projekty, které mají tak skvělé výsledky. Radost z těchto výsledků je ještě větší, než by byla jen pouhá radost z poskytnutí daru a tak se kruh uzavírá.
Ať už je Vaším srdečním projektem cokoliv nebo na ten svůj stále ještě čekáte, pevně věřím, že stejně jako my máte za své příspěvky svou radost. Pro ty z Vás, kteří stále hledají, pevně doufám, že Vás můj článek pomohl inspirovat a nebo Vám dodat odvahu. Věřte mi, podělit se je největší radost na světě.
Hezký vstup do roku 2023!