Každoročně probíhá v mnoha zemích sčítání ptáků laiky. Říká se tomu ptačí hodinka a jak už název napovídá, stačí k tomu hodina času. V ČR se organizace ujala pochopitelně Česká společnost ornitologická. Jsme právě v polovině letošního sčítání, nechcete to zkusit taky? Třeba budou vaši ptáci vstřícnější než ti naši!
Obvykle se ženeme k oknům za účelem sčítání na počátku ledna. Stačí k tomu výhled, blok a tužka. Dalekohled nebo foťák výhodou. A pak hromada trpělivosti – ačkoliv máme přes léto zahradu plnou, na podzim se nám ráchají ptáci v pítku a v zimě se požďuchují na krmítku, jakmile nastane ptačí hodinka, jsou fuč. Nejinak je tomu letos! Buď se dali na dráhu utajených živlů nebo jsou u sousedů na krmítkách a nebo jich bohužel ubývá. Pěvně doufám, že první možnosti jsou správně.
Letos jsem si nachystala stativ hned ráno. Nechala jsem ho venku, ať si na něj zvyknou. A chystala se od 11:00 sedět a koukat. Židle, deka, blok, zapnuté topení v předsíni, kde je normálně 16 stupňů. Dalekohled, kniha ptáků. A… nic. Prostě nepřišli. Viděla jsem přelet jedné volavky (počítá se), jednoho vrabce (určila jsem pak podle fotky jako vrabce domácího) a jednu sýkoru koňadru, která si přišla na krmítko pro slunečnici. Zanesla jsem tyto mizerné výsledky do formuláře zde (a vy můžete ještě celý zítřek taky!).
Šla jsem vypnout foťák a v tu chvíli slyším sýkory, jak se mi smějou z křoví. Jasně, že se chystaly na krmítko hned po tom, co hodina skončila! A tak jsem radši vyrazila vařit oběd…
Vím, že u nás bydlívá ptáků mnohem víc, po obědě jsem tedy u okna seděla znova (a opět si zapla topení). Často u mě sedělo i dítě – jasně, v šesti letech nevydrží koukat celou hodinu do prázdna, ale učil se u toho jak funguje rejstřík ptáků v knize a abeceda a jak nastavovat expozici na foťáku. Samozřejmě jsem si neodpustila občasné přednášky o ostření, ISO a ohniskových vzdálenostech – jeden nikdy neví, který kousek informace se kde uchytí. Výsledkem bylo prohlášení, že odteď s sebou na výlety bude nosit vždycky stativ. Takže asi úspěch. Každopádně v této druhé hodince (ano, můžete sčítat víckrát) jsem viděla různé množství sýkor. Metodika je taková, že se zaznamenává v hodinovém pozorování pouze nejvyšší počet jednoho druhu viděného v jednu chvíli. Největší skupinka měla 3 koňadry, takže ačkoliv jsem celkem viděla ptáků více za daný čas, psala jsem tři koňadry a jednu modřinku.
Nějak mi to nedalo a tak jsem šmírovala statistiky – online formuláře umožňují zobrazení předčasných výsledků. A nevypadá to celkově na špatný rok. Zúčastnilo se do soboty přes 6.000 lidí! A tak jsem vyměnila ve foťáku akumulátor a dala se do dalšího sčítání.
Ani poslední hodinka ale nepřinesla nic speciálního – jedna modřinka a jedna koňadra. A to je vše. Veliký trénink trpělivosti. Ani naše hrdličky se neukázaly, ani ty straky, co každý den skotačí kolem ořechů. Prostě nic. Možná nám jen zavázejí ve výhledu stromy, ve kterých se ptáci schovávají? Zlaté Špicberky, tam by se to nestalo…:) Takže už vím, co budu dělat zítra… I kdyby to ale byla nula, jsou to statisticky cenné údaje. Česká společnost ornitologická vše porovnává – meziroční úbytky celkové i druhů, navíc sdílí informace s dalšími zeměmi. Díky laické veřejnosti tak dochází k získání opravdu masivního množství dat. Součástí informací je totiž i zda přikrmujeme a čím a jaké je okolí. Tak kdy to zkusíte taky?