Tak a je to. Tahle akce byla opravdu výjimečná a bylo to báječné dobrodružství! Po pěti náročných dnech na nohou jsme po super vydařené akci zase doma. Zažil jsem mnoho výstav v pozici návštěvníka a mám za opaskem i pár skalpů za vystavovatele.
Původně jsme mysleli, že pojedeme na výstavu pátek až neděle, pak jsme zjistili, že je od čtvrtka, posléze jsme měli přijet ve středu, z čehož se nakonec vyklubalo dopoledne. Tedy jako v 9:30 sraz v Brně. Nu což, poprosil jsem, aby Dandu ze školy pro jednou vyzvedl někdo jiný a dali jsme se do pucování Falca, který nás jen dva dny před tím přivezl z road tripu po Beneluxu, o kterém určitě budeme ještě psát – můžete se těšit na zombie Ježíše Krista, kříže, krev, kosti, katedrály, ale taky camping v koňském výběhu a jízdu v taxi Porsche Panamera, jakož i poslední Velkovévodství na světě, ale o tom až příště!
Moc jsme nevěděli, co od výstavy čekat, koneckonců byla to naše první veřejná akce v tričku VejnyWood jako jejich ambasadoři a první Falcova veřejná akce vůbec a tak jsme asi byli i trochu nervózní. Falco naproti tomu se svým příznačným stoickým klidem neříkal vůbec nic a jen si užil nejprve leštění interiéru a posléze i detailing karoserie první ráno před výstavou.
Naším cílem byla vesnička ve městě zvaná Adventure village, kterou postavilo několik dobrodruhů tělem i duší ve výstavní hale G1 na brněnském výstavišti. Tahle vesnička se stala místem našeho „stealth campingu“ pro dalších pár dní. Teda ne že by bylo povoleno spát ve výstavní hale, alespoň lidem teda ne, ale v tom nejlepším duchu se tenhle spolek bláznů do dobrodružství, campingu a všeho co do něj patří, stal aspoň na pár dní naším domovem.
Tihle lidi, kterým v žilách místo krve koluje benzín, nafta, adrenalin a dobrodružství (a určitá míra mandlovice) nás naprosto bezpodmínečně a s neskutečnou mírou laskavosti vzali mezi sebe. Rodina lidí, které spojuje vedle lásky k cestování, autům a dobrodružství taky neskutečná pohoda, životní vyrovnanost, přátelství a životní filozofie, která odráží jejich svobodnou mentalitu, pro kterou nejsou na prvním místě peníze, ale kvalita života a vztahů k prostředí, lidem a věcem kolem sebe.
Rozdíl mezi ostatními halami, kde se vesměs vystavovali a prezentovali korporátně laděné firmy půjčující nebo i stavějící karavany a Gé-jedničkou, byl velmi markantní. Celá řada návštěvníků, která k nám dorazila, si pochvalovala ten rozdíl v náladě a atmosféře, který se místy třpytil ve vzduchu jako pára vznášející se nad našimi hlavami.
Nemám moc v lásce škatulkování a nálepkování a tak si úplně nechci myslet, že je nějaký rozdíl mezi „karavanem“ a „obytkou“, „kempováním“ a „overlandingem“ nebo „vanlifem“ a „cestováním v obytném autě“. Ale asi bude pravdou, že většina běžných lidí cestujících o dovolené o sobě neuvažuje jako o nějakých neo-nomádech, pro které je cesta cíl a chtějí být pořád v pohybu.
S Falcem nám začíná docházet, jak moc se náš život mění. Jak moc jiné je necestovat na pár týdnů, ale na několik měsíců v roce. Jak moc velkou část života vám zaplní auto, které se stane nejen vaším domovem, ale doslova členem rodiny. Které vás nejen doveze, kam potřebujete a ubytuje vás, ale které je taky základnou pro všechna vaše dobrodružství, úkrytem pro všechny vaše věci a kolem které se váš život odehrává.
A taky vás nepřekvapí, když si k to k vám po ránu přihasí Pepa Vrtal, jestli nemáte olej na vrzající kola. A k vašemu překvapení se u vás v autě nějaký najde. Teda moc jsem netušil, že na kola je nejlepší panenský olivový 🙂
Jindy k nám přiběhl Jirka Kolbaba, který chtěl načerpat inspiraci a stavil se na kus řeči a nechal po sobě kalendář plný nádherných fotek.
Nebo se nás přijde zeptat, jak se nám bydlí, cestovatel Igor Brezovar.
Jak to tak obvykle bývá, setkávání s takovými lidmi vás trochu vrátí na zem a uvědomíte si, o kolik dál jsou na své cestě další lidé a jak moc na začátku naší cesty jsme. A pak si zase uvědomíte, jak strašně inspirující jsou v tom co dělají a jak strašnou chuť máte se alespoň zkusit přiblížit tomu, kam se dostali oni.
Ale velká jména nebo ne, celé osazenstvo Adventure Village a hlavně celá parta od VejnyWood vykouzlili podle mě nejen pro nás, ale pro všechny návštěvníky naprosto neskutečnou atmosféru a pevně věřím, že se to odrazí i na cílech, se kterými na výstavu dorazili.
Osobní díky patří zejména Majklovi, který víc než my dával pozor, aby Falco neutrpěl nějaký škrábanec navíc, když se kolem něj točili zvědaví návštěvníci. Ondrovi, který měl trpělivost mi dokola vysvětlovat rozdíl mezi ampéry a volty a ponořil se se mnou do hlubin možností nastavení dobíječky v autě. Lukášovi, se kterým musím příště strávit mnohem víc času. Martinovi, který, když se konečně usměje, má ten nejširší úsměv na světě, Honzovi, za jeho hádanky a vtipy, Romanovi, který si navzdory tomu, kolik jsme do Falca nacpali peněz, vytrvale myslí, že jsme skromní, Nikole, která vydrží od chlapů jako kůň a ještě zvládne dělat klíčníka a paklíče pro všechny a konečně v neposlední řadě Lence, která se postarala, abychom měli kde bydlet a nezemřeli hlady a aby celý tým fungoval a Vejnymu, kterému vděčíme zejména, nikoliv však výlučně za to, že je Falco takový, jaký je.
Je nám ctí a potěšením být ambasadory takového týmu. Je plný lidí nadšených do své práce, kteří vytváří krásné věci na míru pro své zákazníky, kteří své práci rozumí a na jejichž výsledcích je to vidět. Ještě jednou moc děkujeme, že můžeme být u toho.
Podařilo se nám taky posbírat asi milion dalších super zajímavých kontaktů na lidi tvořících abych tak řekl vanlifovou scénu v České republice a vlastně i na Slovensku a věříme, že z toho bude pár dalších dobrodružstvích v blízké či vzdálenější budoucnosti. Mimo jiné se vlastně hned příští týden chystáme na cestu do Holic na křest kalendáře fotografa Petra Juračky, ve kterém Verča nachází obrovskou inspiraci na své cestě za vysněnými fotografickými cíli.
Falco sám myslím přitáhl slušnou míru pozornosti a jen vrozená míra skromnosti mi přikazuje napsat, že byl až druhým nejhezčím autem na výstavě. První místo zcela jistě patří jisté starší dámě zvané Foxy, oblečené ve skvěle sladěném hnědo oranžovém kabátku alias retro Toyotě. To víte, čtyřicet let náskoku jen tak nedoženete a taková veteránská dáma v letech prostě má naprosto individuální kouzlo, na které si Falco musí ještě chvíli počkat. u Tomáše Málka se dokonce dostal do výběru toho, co si nesmíte nechat na výstavě ujít.
Pro mě osobně ale výstava nebyla o nějaké osobní exhibici, o Falcovi, prodejích nebo obchodních kontaktech. Bylo to o opravdu báječné partě lidí, která nám znovu ukázala a potvrdila, že když v životě děláte něco, co má pro vás osobně smysl, tak je život radost.
A nám dělá radost Falco a už se nemůžeme dočkat, na jaké dobrodružství nás náš rychlodrak vezme příště. Tak zatím, hodně štěstí a uvidíme se na cestě!
Fakt mě bavíte! 🙂
Ty nás taky 🙂 jsme moc rádi!